Objetí temnoty - 4. Kapitola

10. května 2011 v 19:14 | Katka |  Má povídka


Sophie

Když jsem otevřela dveře, za nimi stáli tři vysoké, černě oblečené osoby. Byli to kluci ve věku Kate, ale jeden byl od prvního pohledu starší a vyspělejší a nejvíc sexy.
Měl černé havraní na krátko ostříhané vlasy. Postavu jsem nemohla posoudit, protože měl dlouhý, černý, kožený kabát, ale nejvíce mě zaujaly jeho modré oči. Jeho pohled byl ledový jako oceán, ve kterém bych se nejraději utopila.
Když si všimnul, že ho docela dlouhou dobu pozoruju, obdařil mě úsměvem, který předčil můj vlastní. To mě trošku vyvedlo z míry, ale hned jsem se hodila do normálu. Úsměv jsem mu oplatila a v tom okamžiku se vedle mě objevila Kate a celou tu situaci ukončila hlasitým pozdravem "Ahoj Eriku a Jaku ráda vás vidím" a oba je objala, potom se podívala na třetí osobu, kterou neznala, a která vše sledovala s úsměvem, který prozrazoval, že se hodně baví. Zeptala se Erika, kdo to s nimi přišel. A on odpověděl "To je to naše zdržení, jménem" ale nestihl to doříct a neznámý se představil sám "Jmenuji se Gabriel, velice mě těší" a přitom se díval na mě a já z něj nemohla spustit oči.
"Jo a je to náš starší bratr." řekl Erik. Ale řekl to s opovržením a znechucením.
Potom Kate řekla "Měli bychom se vrátit na oslavu Sophi." To mě přinutilo odtrhnout oči od Gabriela a šla jsem za ostatními.
Kate

Já jsem čekala, až vejdou, ale pořád stáli před dveřmi. "Děje se něco?"
"Nic, jen jestli nevadí, že jsme přivedli nezvaného hosta."
"Proč by to mělo vadit?"
"Já nevím, někomu by to vadit mohlo."
"Mně to rozhodně nevadí, tak pojďte dál, začíná být zima."
Gabriel se usmál, dovnitř vešel jako první a za ním dovnitř vešli Erik s Jakem. Jake se mě zeptal, kde je Lenka. Já se otočila a viděla, jak k nám Lenka míří sexy krokem, Jake se na ni usmál a řekl "omluvte mě prosím" a šel k ní. S Lenkou se pozdravili a šli se bavit s ostatními.
Já zůstala s Erikem o samotě, ten se na mě usmál a řekl, že mi to sluší. Já mu poděkovala a řekla, že mu to taky sluší. Společně jsme se vrátili k ostatním. Viděla jsem, že Jake sedí s Lenkou na gauči a baví se o něčem legračním, protože se pořád smáli a sem tam se dotkli toho druhého, ale oba dělali, že o ničem nevědí.
Ale to co jsem uviděla pak, mě překvapilo. Viděla jsem, jak se moje sestra baví s Gabrielem.

Sophie

"Odkud vlastně jsi?"
"Pocházím z České republiky, ale teď jsem byl dlouho v cizině."
"A kde jsi byl, jestli se můžu zeptat?"
"Teď jsem byl půl roku ve Španělsku."
"Já mám Španělsko moc ráda, chtěla bych se tam jednou podívat."
"Třeba se ti to jednou splní, člověk nikdy neví."
"To doufám."
"Jak se bavíme o teplých krajinách, začíná mi být horko."
"Tak si odlož ten kožený kabát a můžeš si ho pověsit tamhle na věšák."
Když si začal pomalu svlékat kabát, začala se rýsovat jeho postava, která byla velice dobře vidět, protože měl pouze černé tílko.
Tělo měl samý sval, nemohla jsem od něj odtrhnout zrak, když si toho všiml, zeptal se mě "děje se něco"? A já mu řekla, že obdivuju jeho kabát, který musel být hodně drahý.
Řekl mi "Drahý sice byl, ale cenu si už nepamatuju, na penězích mi moc nezáleží."
"Jsi z bohaté rodiny?"
"Dá se to tak říct", potom se mě zeptal, kde je ten věšák a já mu řekla, že je v chodbě u vchodových dveří. Poděkoval mi a odešel.
Když odcházel tak jsem ho pozorovala tak zaujatě, že jsem si ani nevšimla, že vedle mě stojí Kate a něco mi říká.
Řekla jsem "promiň, co jsi říkala?"
"Mluvila jsem o tom, že se mi Gabriel moc nelíbí."
"Co tím myslíš?"
"Mám z něj divný pocit, a když jsem se na něj zeptala Erika, řekl, že se o něm nechce bavit.
"Všichni sourozenci se nemusí mít rádi, jako se máme rádi já, ty a Paul.
"To je sice pravda, ale dávej si na něj radši pozor jo?
"Já se o sebe dokážu postarat sama, nemusíš mít strach. A jak se ti líbí party?
"Je to tady hrozně fajn, jsem ráda, že přišli všichni kamarádi a jeden nevítaný host.
"Nech už toho a jdi radši něco zahrát na klavír, už jsem tě dlouho neslyšela hrát a dost mi to chybí.
"Dobře, ale dlouho jsem nehrála."
"To nevadí, všichni si tě rádi poslechnou."
"Tak fajn, ale nevím, jestli se ti to bude líbit."
"Určitě bude, vždycky se mi líbilo, když jsi hrála."
Kate se na mě usmála, vzala mě za ruku a šly jsme ke klavíru. Kate si sedla na židli a já jsem se postavila vedle klavíru.
Když si toho Paul všiml, vypnul hudbu a posadil se do křesla. Všichni se otočili směrem ke klavíru a čekali, co Kate zahraje, protože byli zvyklí, že Kate na každé oslavě nebo když se jejich parta sešla u nás doma, pokaždé něco zahrála.


Kate

Pro tuto příležitost jsem si vybrala skladbu od Mozarta. Když jsem začala hrát, Sophi se na mě usmála, ale potom jsem si všimla, že ten úsměv nepatřil mně, ale někomu kdo stál za mnou. Otočila jsem se a viděla jsem, jak k nám míří Gabriel. Usmíval se na Sophii a tak jsem si myslela, že jde k ní, ale místo toho si přisedl ke mně a když jsem si všimla, že pokládá prsty na klávesy, přesunula jsem se o stupnici výš, aby mohl hrát také.
Překvapilo mě, jak skvěle umí hrát a, že tuto skladbu zná. Když si Jake a Erik uvědomili co se děje, postavili se vedle Sophie a střídavě pozorovali mě a Gabriela.
Když jsme dohráli, otočila jsem se na Gabriela a řekla mu "Nikdy bych neřekla, že tak skvěle umíš hrát."
"Neřekl bych skvěle, ale děkuji ti za kompliment."
"Klidně ještě něco zahraj, jestli chceš."
"Velmi rád, ale to nezáleží na mně" a podíval se na Sophi. Ta se na něho usmála a řekla "Ráda si ještě jednu skladbu poslechnu je to dlouho, co někdo v tomto domě něco zahrál na klavír." A usmála se na něj. Znovu. On jí úsměv oplatil a začal hrát skladbu, kterou jsem nikdy neslyšela, ale na druhou stranu, to byla ta nejkrásnější skladba, jakou jsem kdy slyšela. Od začátku se díval na Sophi a ona na něho, a vypadalo to, jako by byli v celém domě sami.
Já jsem se zvedla a zamířila do pokoje, abych si vzala léky a taky proto, že jsem se na to nemohla dál dívat. Ještě než jsem odešla z obýváku, jsem si všimla, že Jake se vrátil k Lence, která stále seděla na gauči a pozorovala co se děje u klavíru.
Erik zůstal stát u klavíru a pořád pozoroval Gabriela, který se stále díval na Sophi a ona na něj.
Když jsem vyšla schody, rovnou jsem zamířila do svého pokoje, kde jsem si vzala léky, podívala se na sebe do zrcadla a usoudila, že stále vypadám dobře. Poté jsem vyšla z pokoje a uviděla, že pod schody stojí Erik.
Sešla jsem schody a zastavila jsem se u něho. Zeptal se mě, jestli jsem v pořádku a já mu odpověděla, že jsem si jen musela vzít léky. Usmál se na mě a šli jsme zpátky k ostatním. Gabriel pořád hrál na klavír a díval se na Sophi, všichni okolo poslouchali a koukali na ně.
Po chvíli Gabriel přestal hrát, ale na Sophi se dívat nepřestal.
Přišla jsem k nim a řekla Sophi "Už je moc hodin, měli bychom to zabalit, už jsem unavená." Všimla jsem si, že mě nevnímá, tak jsem do ní šťouchla a ona se konečně probrala a zeptala se co se děje? Řekla jsem jí, že je už moc hodin a jsem unavená.
"Úplně jsem ztratila pojem o čase."
"To mi došlo." Nechtěla jsem to říct, ale nějak to ze mě vypadlo. Omluvně jsem se na Sophi podívala a ona se na mě usmála.
Otočila se k ostatním a řekla "Kate má pravdu, je pozdě, ale můžeme si to někdy zopakovat. Viď Kate?"
"Jasně."
Pak už jsem nic nevnímala, protože se mi udělalo trochu špatně. Mezi tím Sophi všechny vyprovodila, kromě Gabriela, se kterým se pořád bavila, ale pak se konečně rozloučili a Gabriel ještě před tím než odešel, políbil Sophi na tvář a řekl, že děkuje za krásný večer. Odpověděla mu, že se jí tenhle večer také líbil a doufá, že se ještě někdy potkají. On řekl, že určitě ano a potom odešel.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 mimi mimi | 18. února 2012 v 22:14 | Reagovat

super

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama