Objetí temnoty - 5. kapitola

27. května 2011 v 9:45 | Katka |  Má povídka
Doufám, že se vám bude další kapitola líbít.




"Kate běž si lehnout, my to tu uklidíme." Řekl Paul a já bez odpovědi odešla do svého pokoje, kde jsem se svlékla, převlíkla do pyžama, vyčistila zuby a šla si lehnout. Jen jak jsem si lehla tak jsem usnula.


Sophie

"Gabriel" jak se na mě pořád díval. Honilo se mi v hlavě, když jsem ležela ve svém pokoji v posteli.
Pak jsem po chvíli usnula.


Kate


"Jsem vzhůru" ano, jsou tři hodiny ráno a já jsem vzhůru. Takhle se probouzím pořád, přemýšlím a čekám, než opět usnu, ale to tentokrát nepřišlo. Musela jsem přemýšlet o Erikovi.
Byl vysoký a svalnatý. Postavou byl hodně podobný Gabrielovi a i očima, ale Erik je měl světlejší.
Měl černé vlasy, pečlivě rozcuchané. Ale nejkrásnější byly jeho modré oči, které se vám dívaly přímo do duše. Když jsem byla s ním, byla jsem klidná, ale jen do té doby než se ke mně přiblížil blíž.
Ale pořád mi vrtalo hlavou, proč nemá v oblibě Gabriela. Vím, říkala jsem Sophii, že se mi nelíbí, ale to jen z důvodu, že mám o ni strach, to je vše.
Gabriel musel něco provést, podle mého, jinak by se k sobě takhle nechovali.
Když jsem se podívala na hodiny, zjistila jsem, že je půl páté. Věděla jsem, že už neusnu, tak jsem si vzala tepláky, tričko, ponožky a šla do obýváku, kde jsem si pustila, DVD Titanic. Je to můj nejoblíbenější film, u kterého vždy brečím. Nepochopím, proč ho Rose nevytáhla na to prkno, bylo dost velký pro ně oba.
V části kdy Rose chtěla skočit, jsem si šla uvařit čaj, ale když jsem vešla do kuchyně, někoho jsem tam uviděla. Ztuhla jsem a ani jsem nedýchala. Zavřela jsem oči a znovu je otevřela, ale to už tam nikdo nebyl. Řekla jsem si nahlas "Kate uklidni se, buď v klidu. Byl to jen stín, jen blbej stín."
Uklidnila jsem se, teprve když se dovařila voda na čaj. Zalila jsem čaj, ochutila ho a šla zpátky. Dokoukala jsem Titanic a samozřejmě jsem na konci brečela. Během filmu jsem vypila čaj, po kterém se mi chtělo spát. Ale to už nemělo cenu, protože bylo sedm hodin a v tenhle čas stávám.
Připravila jsem si do školy jen penál a nějaký blog. Pak jsem šla do pokoje. Tam jsem si připravila věci a šla se upravit. Učesala jsem se, vlasy jsem si dala do culíku, vyčistila zuby a šla se obléct. Vzala jsem si na sebe hnědé kraťasy a žluté tílko, které bylo ozdobené kamínky.
Když jsem přišla do obýváku, byli tam Sophi a Paul. Oba se na mě usmáli a já na ně.
"Jak ses vyspala?" Zeptal se Paul.
"Docela dobře."
"To určitě, slyšel jsem tě, jak si kolem pátý koukala na telku."
"Tak jsem se probudila a nemohla jsem usnout. Co je na tom?"
"Nic, jen jsem rád, že jsem tě nemusel budit já, protože vždycky když jsem tě budil, tak jsi mě zmlátila" zasmál se a Sophii se k němu přidala.
"Neměl si mě budit, měla jsem vždy budík."
"Kterým si jednou třískla o zeď."
"Jen se smějte, ale já nechci přijít pozdě do školy tak já jdu jo?"
"Jdu s tebou Kate" řekl Paul a šli jsme. Do školy jsme chodili pěšky a cestou jsme si povídali. A ani to se teď nezměnilo.
Když jsme přišli před školu, stáli tam Jake, Erik, Lenka a Mary.
"Ahoj Kate."
"Ahoj Eriku. Jak je?"
"Jde to, akorát nenávidím školu, ale to se teď může změnit" usmál se na mě a mě to trochu vyvedlo z míry.
"Erik tím myslí, že když nás teď spojí, bude větší sranda" řekl Jake a přitom se koukal na Lenku.
"Oni nás spojí?" Zeptala jsem se.
"Jo, prej je zbytečný mít dvě třídy, když se vejdem do jedný. Akorát nemyslej na nás. Nic proti tobě Kate a Lence, ale holky u vás jsou děsný. Vtíraj se, myslej si o sobě bůh ví, co a hlavně pořád mě otravujou. Víš jaký je to peklo, když za tebou pořád někdo leze?" Erik fakt vypadal, jakoby zažíval peklo.
"Dokážu si to přestavit, lituju tě a, co se týče holek, tak s tebou souhlasím." Usmála jsem se na něho a chtěla ještě něco říct, ale to už zvonilo na hodinu. Všichni spěchali do školy, jediná já a Erik jsme stáli na místě a koukali na ostatní.
"Asi bychom měli jít, nemyslíš?"
"Asi jo, ale mě se tam fakt nechce" řekla jsem, ale pak mě vzal za ruku a táhl mě za ním. Vysmekla jsem se mu a šla dál.
Když jsme přišli do třídy, všichni byli rádi, že nás spojili. Já a Erik jsme se posadili úplně do poslední lavice a před námi seděla Lenka s Jakem. A Mary seděla vedle naší lavice s Paulem.
Asi po deseti minutách přišla učitelka a všechny uklidnila. Říkala nám něco jako "Teď jste nový kolektiv, tak se tak chovejte. Snažte se vždy dohodnout po dobrém. Po dobrém Eriku jasný. Nechci tu žádné rvačky, obzvlášť když se vrátila Kate, která se tu pořád prala. Viď Kate?"
Učitelka mě přímo nesnášela ani Lenku moc ne, protože jsme si vždycky dělali, co chceme a i jsme se s ní hádali, ale přesto jsem jí odpověděla "Tak se budu prát s Erikem a žádná holka nebude brečet, že jsem jí zlomila nehet."
Učitelka se na mě podívala pohledem, který jsem moc dobře znala. Říkal "Jdi do prdele" já jsem to ignorovala a usmála jsem se na ni.
Pak opět začala mluvit a já dělala, že ji poslouchám. Lenka se radši bavila s Jakem a Mary s Paulem.
Hodina trvala dlouho, čas vůbec neutíkal a učitelka pořád mluvila, ale přerušil ji rozhlas "Prosím Erika Andersona, aby se dostavil do ředitelny."
"Tak Eriku běž" řekla učitelka. Erik se na mě usmál a odešel.
"Erik Anderson?" Ptala jsem se v duchu. "To nemůže být pravda, je to jen shoda jmen nic víc" říkal jsem si v duchu. Pak zazvonilo na konec hodiny a všichni někam šli.
"Kate si v pořádku?" zeptal se Paul.
"Ne nejsem Paule. Řekni učitelce, že jsem šla domů, protože mi bylo špatně."
"A nemám jít s tebou? Radši."
"Ne, zůstaň tady" usmála jsem se na něho, vzala si tašku a odešla. Na chodbě jsem zahlídla Erika s Jakem, jak se o něčem baví, ale nechtěla jsem je vyrušovat tak jsem šla.
Cestou domů jsem přemýšlela jen o Erikovi. Mohl by to být on? Je to jen shoda náhod? Tyto dvě otázky se mi honily hlavou a já na ně neznala odpověď.
Když jsem dorazila domů, nikdo tam nebyl. Byla jsem ráda, aspoň můžu být sama.
Hodila jsem tašku ke schodům a šla na zahradu. Na trávě ležel Čertik a Snížek a oba spali. Měli jsme dva hrozně líné kocoury, kteří jen jedli, spali a někdy aby se neřeklo, šli ven, tam se proběhli a pak šli zase spát.
Zahrada se nezměnila. Byl tam bazén, květiny, jahody a malý přístřešek kde jsme grilovali a odpočívali. Když si mě všiml Čertik vstal a šel ke mně. Sedl si přede mnou a koukal na mě a to znamenalo, že chce pochovat. Vzala jsem ho do náruče, hladila ho a on začal vrnět. Šla jsem s ním do domu, kde jsem ho položila a nakrmila.
Pak jsem šla ke klavíru a začala hrát skladbu od Yirummi Gabriel. Asi v polovině skladby mi někdo zaklepal na rameno, já jsem se lekla a hned vstala ze židle. Když jsem ho viděla, řekla jsem "Ahoj Gabrieli."
"Ahoj Kate, jak to že, jsi doma?"
"To bych se spíš měla ptát já tebe. Co tady děláš?"
"Přišel jsem navštívit Sophi. Vadí ti to?" Usmál se na mě tím úsměvem, který naznačoval, že se ohromně baví.
"Ne, mě to nevadí, jen si mě vyděsil. Alespoň si mohl počkat, až dohraju."
"Jo to bych mohl, ale není to komické, když hraješ skladbu s názvem Gabriel?"
"Asi ano. Mohl by ses přestat smát prosím?"
"Mohl, ale zrovna se mi nechce, když je tak hezký den a je tu dobrá společnost." Opravdu bych mu jednu flákla, ale udržela jsem se, protože byl
1. O hodně větší
2. Já bych s ním sotva dokázala hnout
3. Chtěla jsem si s ním znovu zahrát
"Nechceš si se mnou zahrát?" Zeptala jsem se ho s úsměvem.
"Klidně a co budeme hrát?"
"Já nevím, co třeba skladbu Dream od Yirummio?"
"Jak chceš, ale teď budeš ty hrát vejšku jo?"
"OK." Posadili jsme se a začali.
Když jsme skončili, nabídla jsem mu něco k pití. On souhlasil a šel se mnou do kuchyně.
"A odkud vlastně jsi, Gabrieli?"
"Teď jsem byl delší dobu ve Španělsku, jinak pořád cestuju."
"Tak to máš dobrý. Co si teda dáš?"
"Pivo. Teda pokud ho máte." Gabriel se pořád usmíval, ale musím uznat, že se s ním fakt dobře povídalo. "Jo máme. Chceš 10 nebo 12?"
"Spíš desítku ta je lepší." Vyndala jsem z ledničky pivo, otevřela jsem mu ho a podala. Byla jsem zvědavá, jestli bude chtít skleničku nebo jestli bude pít z flašky.
"Dík."
"Nemáš zač a kde je vlastně Sophi?"
"Sophi je u sousedů, potřebovali s něčím pomoct a mě řekla, ať tu počkám." Rozšířil se mu úsměv a mně pořád fascinovali ty jeho modré oči, které byly podobné Erikovým. Gabriel seděl na židli a já jsem si k němu přisedla a usmála jsem se na něj.
"Tak" začal a nadechl se "co ty a Erik? Chodíte spolu?"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama