Objetí temnoty - 6.Kapitola

4. června 2011 v 19:04 | Katka |  Má povídka



"Cco?" Když uviděl můj obličej, rozesmál se.
"Promiň, ale myslel jsem si, že jste spolu. Erik pořád na tebe kouká a hlavně, žádná holka mu nenatrhla prdel. Když mi to vyprávěl, musel jsem se smát."
"Nechodíme spolu a hlavně teď s někým chodit fakt nechci."
"Proč? Teda jestli se můžu zeptat." Jeho hlas byl něžný a i z jeho obličeje jsem poznala, že mu můžu důvěřovat.
"Je to komplikovaný."
"Jen se do toho pusť, máme dost času" usmál se a já jsem to už někomu potřebovala říct. Vím je to divný, říkat to člověku, kterého neznám, ale já mu důvěřovala.
"Všechno to způsobila má nemoc, kvůli které se semnou rozešel kluk. Mám ještě problémy a nechci to prožít znova. Pak jsou tu i jiné věci. V nemocnici jsem viděla tolik bolesti a smutku, že na to pořád musím myslet. Zemřela mi kamarádka v náruči, která mi řekla, že mě má ráda jako sestru. Takže jsem ztratila sestru, která se mnou prožívala všechny pocity. Prostě nejsem připravená na něco vážnějšího, chápeš?"
"Rozumím ti, ale Erik ví o tvé nemoci a nevadí mu to. Proč to alespoň nezkusíš?"
"Jo ví to, ale dokáže si představit chodit s člověkem, který neví, jestli tu bude roky nebo jen pár dní?"
"Vždyť jsi zdravá ne? A i kdybys měla pravdu, neměla by sis užívat každé chvíle?"
"Asi máš pravdu, ale já s ním chodit nemůžu. Vždyť se kolem Erika motá každá holka, která je stokrát hezčí než já. A ty myslíš, že by chtěl chodit zrovna se mnou?"
"A má ta každá holka stejné oči jako ty? Nebo natrhla Erikovi prdel alespoň jedna z nich? Má alespoň jedna z nich takové kamarády jako ty? Bratra, který by měl o ně takovou starost, jako má Paul starost o tebe? A sestru, která je fakt kus, ale které udělá radost, když se na ni usměješ? Tohle Kate nemá žádná z nich a hlavně žádná z nich není jako ty. Ty se především staráš o ty ostatní, ale ony se starají jen o to, jestli nemaj rozmazanou řasenku a jestli jim ty kalhoty nedělaj velkej zadek. A ty si myslíš, že o tyhle holky má Erik zájem? Erika spíš zajímá vnitřek, Kate. Mě samotného si také zaujala."
"Fakt?"
"Jo. Byla si těžce nemocná a zvládla si to. A stejně se víc zajímáš o jiné než o sebe a to na tobě Erika přitahuje a proto se o tebe zajímá, chce tě víc poznat."
"To já jeho taky, ale já..........prostě nevím."
"Nějak to dopadne, ale chtěl bych se tě zeptat. Co má ráda Sophi?" Jeho výraz zmizel a byl tu ten starý Gabriel se svým úsměvem.
"Ty ji chceš pozvat na rande?"
"Jo. Vadí to?"
"Ne, Sophi se líbíš od první chvíle."
"Fakt?" Pořád ten jeho úsměv.
"Jo. Sophi má ráda hudbu. Hlavně když jí někdo zahraje skladbu na klavír, která je věnována jen jí, ale to sis už všiml včera. Taky má ráda rudé růže, čokoládu a ráda chodí do kina."
"Tak děkuju. Měla bys ještě pivo?"
"Nemáš zač " dala jsem mu pivo a znovu jsem se k němu posadila.
"A kde vůbec jsou rodiče?"
" Jsou na tréninku s Démonem, dneska by se měli vrátit."
"Démon?"
"Jo, to je pes. Aljašský husky."
"Páni a jakou má barvu?"
"Je bílo-černej a má modrý oči. Musel na trénink, protože rodiče neposlouchal."
"A koho teda poslouchal?"
"No mě, Sophi a Paula. Doufám, že se nezměnil, vždycky si chtěl jenom hrát."
"Tohle plemeno musí mít hodně pohybu."
"Jo to musí, proto, jsem s ním třikrát denně chodila běhat. No spíš já šla běhat a on chtěl jít se mnou. A kde vy vůbec bydlíte?"
"Kousek odtud. V tom domě co je za ním les."
"Ten dům je úžasný."
"Jo to je, hlavně, že je dost velkej. Naším zvykem je pořád se prát."
"Jo to jsem poznala." Najednou vběhl do kuchyně Démon. Podrazil mi židli, a kdyby nebylo Gabriela tak bych spadla. "Děkuju." On jen přikývl a stoupl si. Já jsem vstala taky "Hej" křikla jsem a Démon se konečně zastavil. "Pojď, jsem ty psisko" začala jsem ho hladit a jemu začala téct slina z pusy.
"Kate jsi v pohodě?
"Jasně mami. Démone, běž ven, zase by na tebe řvala." Démon vyběhl na zahradu a skočil do jezírka, co jsme tam měli.
"Ahoj Kate."
"Ahoj tati" táta vypadal dost unaveně, a když uviděl Gabriela tak se otočil na mě. "Tati buď v klidu, tohle je Gabriel, je tu nový a Gabrieli tohle je taťka."
"Těší mě" řekl Gabriel a podal tátovi ruku. Táta nic neřekl, jen mu potřásl rukou. Víte, táta byl stejně vysoký jako Gabriel, ale zase měl míň svalů, ale stejně ta chvíle byla trapná.
"Tati, přestaň s tím. Je to kamarád a možná i něco víc." Sakra. Proč jsem to říkala? Táta se na mě otočil a já jsem se jen usmála.
"Co, možná i něco víc?"
"No, tati víš."
"Víte, chci Sophi pozvat do kina, ale jen s vaším svolením." Svolením? Z jaké je doby? Prolítlo mi hlavou, ale nejspíš to mělo úspěch, táta se usmál a už nebyl tak napjatý.
"Jak chcete, to je na Sophi jestli s vámi půjde."
"Dobře. Já už musím jít. Těšilo mě." Usmál se a už se otáčel.
"Počkej, půjdu s tebou." Řekla jsem a šla jsem s ním. Táta nic neřekl a cestou jsme naštěstí nepotkali mamku. Venku jsem zavolala na Démona, který ihned přiběhl celý mokrý.
"Tvůj táta je simpaťák." Řekl Gabriel s pobavením.
"Jo to je. Kolik je vůbec hodin?"
"Je dvanáct."
"Dvanáct? To byl teda dlouhý rozhovor. Jdeš domů?"
"Jo, chceš jít se mnou?"
"Jasně, aspoň se Démon proběhne." Cesta netrvala moc dlouho, protože jsme celou cestu běželi a Démon byl šťastný.
"Tak jsme tu."
"Páni, vůbec se nezměnil.
"Nechceš jít dál?" Zeptal se a podíval se směrem, kterým jsme přišli. Podívala jsem se taky a šel tam Erik s Jakem.
"Možná někdy jindy, ale děkuju ti za všechno. Ahoj."
"Ahoj a přijďte sem dneska se Sophi."
"Fajn zeptám se jí, přijdeme v sedm?"
"Ideální čas. Budu se těšit."
"To já taky. Ahoj."
"Čau." Rozeběhla jsem se s Démonem do lesa v momentě, kdy u nás byl skoro Erik. Jen jsem se na ně usmála, nechtěla jsem s ním teď mluvit. S Démonem jsme měli namířeno na naše místo.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Petra Petra | E-mail | 26. června 2011 v 11:39 | Reagovat

je to vážně hodne chytlavy,hned byc cetla dal :-) :-) ses moc sikovna !! :-) :-)

2 Katka Katka | Web | 26. června 2011 v 11:44 | Reagovat

[1]: Dekuju ti :-)

3 sara sara | 1. ledna 2012 v 12:38 | Reagovat

je to super ale to si si vymyslela alebo a to tebe stalo naozaj

4 Katka Katka | Web | 1. ledna 2012 v 12:51 | Reagovat

[3]: to jsem vymyslela a dekuju

5 Anne Anne | 1. ledna 2012 v 18:33 | Reagovat

je to úžasný :) fakt velká pochvala :):)

6 Katka Katka | Web | 1. ledna 2012 v 19:33 | Reagovat

[5]: Moc ti děkuju :))

7 mich :) mich :) | 1. ledna 2012 v 20:53 | Reagovat

Povídka se mi vážně líbí, ale mohla bys psát i z jakýho je to pohledu abych věděla :)

8 Katka Katka | Web | 1. ledna 2012 v 21:41 | Reagovat

[7]: Jo taky už jsem na to přišla :))

9 Sona Sona | 28. ledna 2012 v 19:56 | Reagovat

ahoj nahodou jsem narazila na tuhle stranku ahned jsem začala čist tvoji povidku je fakt  bomba doufam, že ještě nejakou podobnou napišeš jinak ja jdu čist dal:-) ahoj :-)

10 twilightwinxwitch twilightwinxwitch | 29. ledna 2012 v 17:57 | Reagovat

[9]: Moc děkuju

11 Leana Kailien Leana Kailien | 11. února 2012 v 12:49 | Reagovat

Pěkný, nevím co říct víc. Jak jsem mohla zapomenout číst tuhle povídku.

12 klara klara | E-mail | 3. června 2012 v 15:23 | Reagovat

ahoj, ta povídka je nejvíc boží. taky někdy když píšu, ale moc toho nemám není čas - prvně tohle musím dočíst =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama