Objetí temnoty - 7.Kapitola

17. června 2011 v 18:18 | Katka |  Má povídka



Erik


"Co tu dělala Kate?" Zeptal se Gabriela Jake a já jen pozoroval Kate, jak postupně mizí.
"Byl jsem u ní doma a povídali jsme si. Teda nejdřív se Sophi ta, ale musela odejít tak jsem tam zůstal a pak přišla Kate, která myslela tady na našeho bratříčka" podívali se na mě, ale já ho nevnímal.
"Eriku?" křikl na mě Jake
"Co je?"
"Bavíme se o tobě."
"Já vím. Proč, Kate přemýšlela o mě?" Zeptal jsem se s nadějí v hlase.
"Kate zjistila jméno toho dárce, který jí daroval kostní dřeň" Gabriel se na mě usmál, protože mé překvapení bylo velmi dobře viditelné.
"Jak to mohla zjistit? A jak ty to můžeš vědět?"
"Na blbý otázky, existuje i blbá odpověď. Ale když to chceš vědět tak ti to řeknu. Má moc, stačí ti to?"
"Nemáš nikomu lézt do hlavy!"
"Jaku, ale já jí nelez do hlavy i když jsem mohl a chtělo se mi, ale Kate je prima holka, která potřebuje někoho, kdo by ji vyslechl."
"A jak si myslím tys ji vyslechl viď?" Můj hlas zněl naštvaně a já nevěděl proč.
"Jo, ale já to být nemám, ale ty jo. Páni, já se snad rozbrečím. Taková romantika." Gabriel odešel s úsměvem na tváři a já koukal do prázdna. Jake mě nechal a šel do domu.
Mám jít za ní a říct jí to? Jo půjdu za ní a řeknu jí to. Rozeběhl jsem se a zmizel v lese.

Kate


"Tak Démone, jsme tu, naše starý místo." Démon se posadil vedle mě, a koukali jsme na rybník. "To je nádhera. Viď?"
Démon štekl a skočil do rybníka. Já jsem na něj koukala a házela do vody kameny.
"Ahoj Kate." Erikův hlas mě překvapil, ale neotočila jsem se.
"Ahoj Eriku. Jak se máš?" Přisedl si ke mně a koukal na Démona.
"Jde to, ale měl jsem o tebe strach."
"Nic mi není, jen jsem potřebovala vypadnout."
"To mi řekl Paul, ale já vím, že to mělo jiný důvod."
"Jo to mělo."
"A nechceš mi to říct?" Neodpověděla jsem mu. Uběhlo asi 10 minut a pak jsem řekla "To tys mi daroval kostní dřeň?" Tou otázkou jsem ho nezaskočila, což mi připadalo divný. Pak mě vzal za bradu a otočil můj obličej k němu. Dívala jsem se mu do očí, ale jeho ruka pořád držela mou bradu.
"Ano, já jsem ti daroval kostní dřeň."
"Takže to tys mi zachránil život?"
" Ano, ale jak si zjistila dárce?"
"Má kamarádka, když mi umírala v náruči, mi řekla, že to zjistila. Doktoři mi řekli, že jsi chtěl udělat jen dobrý skutek." Pustil mi bradu, podíval se na rybník a pak do země. "Chtěl jsem udělat dobrý skutek, ale jen pro tebe. To ti doktoři neřekli."
"Vždyť si mě poznal včera?"
"To máš pravdu, ale když jsme přišli sem a viděl jsem tvé kamarády a bratra, kteří se trápili, zjistil jsem si pár informací a zjistil jsem, že potřebuješ kostní dřeň tak jsem šel na testy a byl jsem ideální dárce. Doktoři mi řekli, že to bylo na poslední chvíli. Byla to pravda?"
"Jo, je to pravda." Otočil se a podíval se mi do očí. Teď byl ještě hezčí než předtím. Jeho modré oči byli jako voda, která září. Jeho černé vlasy se leskli ve slunci a jeho oči prozrazovaly, že mi to chtěl říct, ale nemohl.
"Proč si mi to neřekl dřív?"
"Já. Já nevím. Nechtěl jsem, abys to věděla." Otočil se a koukal na Démona.
"Chápu to" řekla jsem a on se na mě konečně otočil a usmál se na mě. Sice byl o hodně vyšší než já, ale pořád se mi koukal do očí a to mě vyvádělo z míry. Nikdo se na mě takhle nekoukal po nemoci, jen před tím, ale Erik mě neviděl jako člověka, který se znovu narodil a dostal další šanci. Viděl mě jako obyčejnou holku, která jen prošla těžkým obdobím a to jsem na něm měla nejradši. Ne jeho dokonalý obličej a postavu, ale to jak se ke mně chová.
"Ty to chápeš?" Zeptal se mě překvapivě.
"Ano. Myslel sis, že kdybych to věděla, chovala bych se k tobě jinak než teď. Chovala bych se k tobě jako bych ti byla dlužna. A to opravdu jsem Eriku. Bez tebe bych tu už nebyla a nepoznala tě. Znovu neviděla svou rodinu a kamarády a hlavně bych nebyla tady s Démonem a s tebou. Dal si mi znovu můj život a svobodu."
"Ale" řekl mi a chytil mě za ruku. Já jsem se otočila a koukala do země. "Ale kdybys mi nedal kostní dřeň, nemusela jsem vidět umírat mou kamarádku, která mě rozesmála i v těch nejhorších chvílích. Nemusela bych vidět na vlastní oči, jak z ní pomalu vyprchává život a to jak věděla, že to je konec. Eriku, pořád vidím na sobě její krev, její úsměv a její oči. To ona mi sehnala tvé jméno a ona mi řekla, že mě má ráda jako svou sestru a pak mi zemřela v náruči. Ji jsem chovala a prosila Boha, ať si ji ještě nebere." Začaly mi stékat slzy po tváři, ale můj hlas zněl klidně. "Po její smrti jsem musela chodit k psychiatrovi a být v nemocnici sama a koukat na ostatní děti, kteří ji měli rádi, a taky byly smutní. Bylo to nejhorší období mého života Eriku, na který nikdy nezapomenu." Erik mě objal a já jsem mu položila hlavu na rameno. Hladil mě po zádech a já mu brečela na rameni. Uklidňoval mě, že je to už pryč, a že už bude vše dobré.
Po několika minutách se Erik odtáhl, podíval se mi do očí a políbil mě. Já jsem mu začala polibek oplácet. Bylo v něm tolik pocitů, smutek, radost, pochopení, ale i velká vášeň, která mě zbavila smyslů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leana Kailien Leana Kailien | 11. února 2012 v 13:11 | Reagovat

Tohle je pěkný. Vážně.

2 Katka Katka | Web | 11. února 2012 v 17:15 | Reagovat

[1]: Moc ti děkuju

3 Selené Selené | Web | 19. března 2012 v 9:13 | Reagovat

nádhernýýýýýýýýýýýý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama