Objetí temnoty - 10. Kapitola

6. srpna 2011 v 17:28 | Katka |  Má povídka



Dveře se otevřely do veliké místnosti, kde byly dominantou obrovské zatočené schody, které se spojovaly ve druhém patře domu. Byly ze světlého dřeva, ale netuším z jakého. Ze stropu visel obrovský křišťálový lustr. Nábytek v této místnosti byl ze stejného dřeva jako ty schody. Byly tam skříně, poličky, věšák a hned vedle věšáku na zdi viselo veliké zrcadlo ve zlatém rámu.
Poté jsme šli do další místnosti, která byla stejně veliká jako naše 1. patro v domě. Byl to obývací pokoj. Byla tam spousta věcí. Před námi se nacházela veliká, bílá, kožená pohovka ve tvaru L se dvěma křesly a skleněným stolkem. U zdí bylo plno skříní a každá byla určena pro jiný účel. V těch nejvyšších byly knihy. Měly kožené obaly, ale ani jednoho spisovatele nebo název knihy jsem nepoznávala. V ostatních skříních byly věci " které jsem už poznávala." V jedné skříni byly technické vymoženosti jako třeba dvd, playstation, cd přehrávač a nad tím vším na zdi visela veliká plazmová televize.
Vedle této technické skříně byla skříň s dvd na kterých byly různé filmy od komedií, kriminálních až po hororové a historické. Každý by si určitě něco vybral.
Vpravo v rohu se nacházel kulečník, u kterého stáli lidi, kteří si hráli na to, že kulečník umí hrát, ale vůbec jim to nešlo. U kulečníku se nacházel malý bar, kde byl snad všechen alkohol od vodky, whisky, koňaku, brandy a další. Ke každému pití tam samozřejmě nechyběla sklenička. Ale potom jsem se otočila a v levém rohu jsem uviděla bílý klavír s křídlem. Byl mnohem hezčí a určitě dražší než ten, který mám doma já. Chtěla jsem si na něj zahrát, ale pak jsem si to rozmyslela. Erik mě vedl dál, až jsme narazili na barový pult, který rozděloval obývací pokoj od krásné, moderně navržené kuchyně.
Byla, ve tvaru U. Barvu měla bílo-černou a pracovní deska byla z mramoru.
Bylo tam spousta zabudovaných kuchyňských spotřebičů od myčky na nádobí, troubu, mikrovlnku nebo lednici. Nemohla chybět, ani indukční deska na vaření, kávovar a další. Ke kuchyni patřil i jídelní kout s velikým skleněným stolem, který byl ve stejném desingu jako ten v obývacím pokoji a šesti židlemi. Na stole byla váza s rudými růžemi. Na stole bylo spousta jídla a pití. Byly tam, talíře se sýry, zeleninou, ovocem, masem a nechyběly ani malé dortíčky. Pití bylo na kraji stolu. Bylo tam několik druhů - minerální voda, džusy, sekt, pivo atd.
Erik mě vedl přímo k tomu stolu s jídlem, když jsme stáli u něj, řekla jsem mu, že nemám hlad, ale on mi řekl, že jíst musím a vzal talíř, na který dal snad všechno, co se dalo a podal mi ho, potom do sklenice nalil pomerančový džus a podal mi ji. Když jsem se ho zeptala, proč si nevezme taky, řekl, že on hlad nemá a dál už se semnou o tom nebavil. Vedl mě přímo k sedačce, kde jsme si sedli a on mi řekl, ať se do toho pustím. Začala jsem jíst, abych mu udělala radost. Ze začátku se mi jíst nechtělo, ale to jídlo bylo tak výborné, že jsem snědla úplně všechno. Když jsem dojídala jahodový dortík, všimla jsem si, že k nám míří Gabriel s rukou okolo pasu mé sestry, o něčem se bavili, a když k nám dorazili, tak jsme se pozdravili a Gabriel se mě zeptal, jestli mi chutnalo a já mu odpověděla, že ano a taky jsem se ho zeptala, na to kdo to tak skvěle uvařil? Odpověděl "To já, vaření je taková moje velká vášeň". Toho se hned chytla Sophi a řekla, že ona taky ráda vaří a Gabriel jí na to odpověděl " to je naše první společná vášeň, uvidíme, jestli objevíme ještě další". Sophi se pousmála a dívala se mu přitom do očí, on se na ni usmál taky a pak nám zase věnovali svou pozornost.
Přisedli si k nám a začali jsme si povídat o škole, jak se těšíme na to, až do ní nebudeme muset chodit, o rodičích a o různých věcech co se dějí ve světě. Když jsme narazili na téma "rodiče" zeptala jsem se Erika, kde jsou jejich rodiče a on mi řekl, že před pár lety zemřeli při tragické dopravní nehodě, ale je to už dávno a že jsou v pohodě. Já i Sophi jsme řekli, že je nám to hrozně líto. Po chvíli mlčení Gabriel vstal, vzal mě za ruku, což jsem vůbec nečekala a vedl mě ke klavíru. Za námi se hnali Erik se Sophii a přidal se k nim i Jake, kterého jsem viděla dnes večer poprvé. Gabriel mě usadil na židli a poté si sedl vedle mě. Na klavíru byly noty, ale ta melodie mi nic neříkala, mezi tím k nám dorazili Sophi,Erik i Jake. Když si Gabriel všiml, že nevím, o jakou skladbu jde, řekl "tuhle skladbu asi neznáš, napsal jsem ji sám ten večer, když jsme přišli domů z vašeho večírku."
"A co tě motivovalo?" Zeptala se Sophi.
Gabriel odpověděl s jeho obvyklým šarmantním a sexy úsměvem. "No jako inspirace mi posloužila jedna žena, kterou jsem ten večer poznal." Při tomto jeho řečnění z něj nikdo nespustil oči. Ani já. Už se mi nějak dostává pod kůži. Ale Gabriela zajímala jenom Sophii. Ta se na něj usmívala a oba dva se chovali jako by u klavíru byly sami. Tuhle situaci utnul Erik, který řekl "Ttak se předveď, jsem zvědavý, co to bude tentokrát." Nevím proč, ale připadalo mi, že jeho skladbami moc okouzlený nebyl. To samé se, ale nedalo říct o Sophii. Na té bylo vidět velké očekávání a nedočkavost. Gabriel, ale Erikovi nevěnoval vůbec žádnou pozornost, jen mávl rukou a poté začal hrát.
Sophie byla jako očarovaná, jen se usmívala a pohybovala se do rytmu melodie. Která byla opravdu nádherná, nic krásnějšího jsem v životě neslyšela. Asi v půlce té skladby mi Gabriel řekl "Teď se můžeš přidat." Zprvu se mi nechtělo, ale chtěla jsem to zkusit. Když jsem se k němu přidala, hrála jsem o tóninu výš. Melodie mě naprosto pohltila, ale z ničeho nic jsem se začala cítit nějak divně, ale nevěnovala jsem tomu pozornost, když jsme se blížili ke konci skladby, tak se mi zatočila hlava a musela jsem i omdlít, ale naštěstí, když jsem přepadávala dozadu, mě Gabriel zachytil a vzal mě do náručí. Když jsem se probrala, ležela jsem na pohovce. U mé hlavy seděla Sophii a bylo vidět, že je vyděšená a taky to, že brečela. Vedle ní seděl Gabriel, který ji držel za ruku a uklidňoval ji. Po chvíli ke mně přišel Erik a podal mi sklenici vody. Vedle něj stál Jake s Paulem, oba byli bílí jako stěny. Když jsem se napila, poděkovala jsem mu a všem jsem řekla, že už se cítím líp. Ale ve chvíli, kdy jsem se pomalu postavila na nohy, se mi zvedl žaludek. Rychle jsem řekla "asi budu zvracet", ale ani jsem to nedořekla a všechno jídlo, které jsem do sebe s chutí ládovala, šlo ven.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jiand Jiand | E-mail | Web | 9. srpna 2011 v 12:13 | Reagovat

Máš výbornou povídku. Akorát bych tam možná nedával za sebou 2x zvedl (...Ale ve chvíli, kdy jsem se pomalu zvedla, se mi zvedl žaludek...). Má ta tvá povídka i nějaký jiný název nebo je to prostě jen tvá povídka? :)

2 Katka Katka | Web | 9. srpna 2011 v 14:19 | Reagovat

Děkuju ti :-) Anje to prostě Má povídka :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama