Objetí temnoty - 11.Kapitola

9. srpna 2011 v 15:43 | Katka |  Má povídka



Když jsem přestala zvracet, Erik mě vzal do náruče a odnesl mě do koupelny, která byla ve druhém patře. V momentě kdy mě Erik postavil na zem, se mi udělalo znova špatně. Naštěstí bylo přímo naproti mně umyvadlo, takže jsem k němu stihla doběhnout, než jsem se znova vyzvracela. Netušila jsem, z čeho to může být, byla jsem v pořádku, ale od toho snu jsem měla takový divný pocit, který říkal "něco není v pořádku", ale velkou pozornost jsem tomu nevěnovala. Když bylo už konečně po všem, vypláchla jsem si pusu a vzala jsem si žvýkačku, kterou jsem měla v kapse u kalhot. Víte, já u sebe musím mít alespoň jednu žvýkačku a teď se mi hodila. Když jsem se na sebe podívala do velikého zrcadla, které bylo nad umyvadlem, najednou mě začala bolet ruka, byla to hrozná bolest, jakoby vám někdo vrazil nůž do ruky. Podívala jsem se a hned mi došlo, že jsem to neměla dělat. Od ramene k loktu jsem měla škrábanec. Tekla z toho krev a najednou se ta bolest rozšířila po celém těle. Začala jsem křičet a nějak jsem zakopla a spadla na bílou podlahu. Když jsem se podívala na nohy, všude jsem měla škrábance, ze kterých tekla krev až moc rychle. Do koupelny vběhla Sophie, která si klekla vedle mě a začala na mě mluvit, ale vůbec to nepomáhalo. Začala brečet a já ji jen prosila, ať mi pomůže.


Sophie


"Kate" to bylo jediné, co jsem mohla říct.
"Sophi, ať to přestane. Prosím" prosila mě Kate, která se svíjela v bolestech na podlaze. Kate znovu zakřičela a já začala ještě víc brečet. Nevěděla jsem, jak jí mám pomoct a ani jsem nevěděla co jí vlastně je. Kate tekly slzy z očí, po chvíli mě chytla za ruku, tak silně až jsem vykřikla. "Au". Po tomhle mém výkřiku do koupelny vběhl Erik s Gabrielem, kteří čekali za dveřmi, a když Kate znovu zakřičela a řekla "Hrozně to bolí" zůstali stát. Gabriel obešel Erika a klekl si z druhé strany ke Kate "Kate co tě bolí?" Zeptal se a chytl ji za ruku.
"Všechno. Ty škrábance, mám je všude. Prosím pomoz mi" Kate se podívala na Gabriela. Viděla jsem v nich tolik bolesti, ale na těle neměla ani škrábnutí. Kate mi znovu stiskla ruku a celé její tělo se zkroutilo bolestí.
"Gabrieli uhni" poručil Erik a vzal Kate do náruče. A odešel s ní.
Podívala jsem se na ruku, kterou mi před chvíli držela Kate a byla celá od krve. Tak jsem se podívala na podlahu, kde před chvíli nic nebylo a teď tam byla kaluž krve. Nemohla jsem odtrhnout oči od krve, ale něčí ruce mě postavily na nohy "Sophi pojď, všechno bude v pořádku." Řekl Gabriel, který mě držel kolem pasu a odváděl z koupelny.

Erik


"Už jsme tu" řekl jsem Kate a nohou otevřel dveře. Položil jsem ji na postel, ale ona mě vůbec nevnímala. Jediné, co jsem poznal bylo, že její bolest ustupovala, protože se přestala svíjet.
Šel jsem rozsvítit a v hlavě se mi honila spousta myšlenek. Když jsem rozsvítil a podíval se na Katino tělo, ztuhl jsem. Na posteli neležela Kate, kterou ještě před chvíli držel v náruči. Ne teď na posteli leželo tělo, které nepoznával a ze kterého se mu udělalo špatně. Na nohách, rukách prostě všude včetně obličeje byly škrábance a zaschlá krev.
"Eriku prosím" řekla Kate tak tiše, že jsem ji skoro neslyšel. Přešel jsem k posteli a klekl si. Vzal Kate za ruku a řekl "Jsem tu Kate, neboj se."
"Co se to děje?" Zeptala se Kate se strachem v hlase. Nevěděl jsem, co jí mám říct, protože já sám netušil, co se to s ní stalo a tak jsem řekl "Kate musíme tě umýt a převléknout. Zavolám Sophi, ano?"
"Dobře" pokusila se o úsměv, ale nepodařilo se jí to, protože jí začaly bolet hrozně nohy, ale nebyla to ta bolest jako předtím, bylo to něco jiného.
"Moje nohy" řekla a stiskla mi ruku. Koukl jsem se na její nohy a nemohl uvěřit tomu, co se právě odehrávalo před mými očima. Škrábance, které ještě před chvílí byly po celých jejích nohou, se začaly postupně hojit.

Kate


Nevěřila jsem vlastním očím, ještě před chvílí jsem měla celé tělo pokryté škrábanci a krví, ale teď jsem viděla jen to jak škrábance a krev mizí. Po pár minutách jsem na těle neměla ani malinkaté škrábnutí nebo kapku krve ani na oblečení, které bylo ještě před chvílí celé od krve, nebylo nic. Vůbec nic.
Já ani Erik jsme to nechápali, jen jsme se na sebe dívali, a když jsem se po chvíli Erika zeptala se slzami v očích, ale nebyly to slzy z bolesti, ale ze strachu, který nade mnou začínal pomalu, ale jistě vyhrávat. Co se to se mnou děje?
Dokázal mi jen říct "nevím Kate, nevím co se to s tebou děje" Objal mě a to mě uklidnilo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama