Objetí temnoty - 12. Kapitola

22. srpna 2011 v 10:05 | Katka |  Má povídka



Po chvíli se odtáhl a řekl "Půjdu ostatním říct, že jsi v pořádku, ano?"
"Půjdu s tebou, už je mi líp" pokusila jsem se postavit, ale moc mi to nešlo. Vzal mi nohy a dal je přes okraj postele. Jeho dotyk byl chladný, ale zároveň hřejivý. Stiskl mi ruce a pomalu mě postavil. "Nechceš tu radši zůstat, aby sis ještě odpočinula?" Zeptal se mě s obavami v hlase.
"Jsem v pořádku. Hlavně musím za Sophi, musí mít o mně hrozný strach."
"Jo to jsme měli všichni" Podíval se na mě a letmo mě políbil.
"Nechtěla jsem vás vyděsit, sama nevím, co se stalo."
"Netrap se tím, nějak se to vysvětlí." Usmál se na mě, já na něho a odešli jsme z jeho pokoje za ostatními. Sice to trvalo dlouho, ale už mi bylo líp.
Přišli jsme do obýváku a Sophi s Gabrielem seděli na pohovce. Gabriel hladil Sophi po zádech a něco jí říkal. Když nás uviděli Sophi se k nám rozeběhla a objala mě. "Jsi v pořádku Kate? Měla jsem o tebe hrozný strach." Zeptala se mě a odtáhla se.
"Jo, už je mi líp, neboj se" usmála jsem se na ni a řekla "Běž za Gabrielem, já se půjdu nadejchat čerstvýho vzduchu. Jo?"
"Tak dobře, za chvíli pojedeme domů" usmála se na mě, ale bylo vidět, že má o mě strach a odkráčela ke Gabrielovi.
"Mám jít s tebou?" Zeptal se mě Erik.
"Klidně jestli chceš." Vzal mě za ruku a vedl mě k proskleným dveřím, které byly v obývacím pokoji. Vedly na velikou, krásnou zahradu. "Wow"
"Líbí se ti tu?" Zeptal se mě Erik a v jeho hlase jsem slyšela potěšení.
"To je jasný. Komu by se tu nelíbilo?"
"To nevím, ale jsem rád, že jsi tu spokojená. Pojď, něco ti ukážu." Vzal mě za ruku a táhl mě za sebou. "Kam to jdeme?" Zeptala jsem se ho, ale on neodpověděl. Najednou se zastavil a já jsem do něho málem narazila. "Jsme tu" řekl a podíval se na mě. Chvilku jsme na sebe koukali a najednou mě políbil. A já mu polibek oplácela. V tom polibku bylo tolik pocitů, které jsem nikdy z polibku nepocítila. Erik mi jednou rukou vjel do vlasů a druhou si mě k sobě přitahoval. Nevím, jak dlouho jsme se líbali, ale byla to nejkrásnější chvíle v mém životě.
Když se odtáhl, usmál se na mě, vzal mě za ruku a zeptal se mě "Opravdu jsi v pořádku?"
Usmála jsem se na něj. "Je mi fajn jako nikdy předtím" a pak jsem ho políbila a odtáhla jsem se. Jeho modré oči odrážely světlo měsíce a tak to vypadalo, jakoby mu zářily. Nevím proč, ale fascinovali mě stejně tak i jeho bratři. Ale když jsem byla s nimi, cítila jsem se v bezpečí. Sophi se také změnila, byla s ní legrace a víc si se mnou povídala. Nevím proč, ale po mé nemoci se všichni ke mně chovali jako k malému dítěti hlavně mamka, ale mohu vám říct, že to bylo příjemné, ale už to tak není. Ze vzpomínek mě vytrhl Erik "Na co myslíš?" zeptal se.
"Ale na nic. Neměli bychom se už vrátit?"
"Asi jo. Jak dlouho tu ještě zůstanete?"
"To nevím, ale nejspíš až to Sophi řekne." usmála jsem se na něho, on mě vzal za ruku a šli jsme za ostatními. Když jsme přišli zpět do obývacího pokoje Sophi s Gabrielem seděli na pohovce a Jake si s Paulem povídal.
Sophi vstala a přišla k nám. "Kate už bychom měli jet, ať si odpočineš, dobře?"
"Dobře" usmála se na mě a odešla ke Gabrielovi. Ten vstal, vzal ji za ruku a šli ke dveřím.
"Uvidíme se zítra?" zeptal se mě Erik a přitáhl si mě k sobě.
"Nejspíš jo, ale měla bych už jít." On se usmál a políbil mě. Byl to krátký polibek, ale to vůbec nevadilo, protože byl dokonalý. Když se odtáhl, usmál se a pustil mě.
"Tak zítra" řekla jsem a šla jsem za Sophi, která čekala s Gabrielem u dveří.
"Tak ahoj Kate" řekl Gabriel, když jsem k nim přišla.
"Ahoj Gabrieli a Sophi já počkám venku jo?"
"Doře hned tam budu" Otočila se na Gabriela a já odešla. Venku bylo nádherně. Koukala jsem na hvězdy, a když Paul zatroubil, hrozně jsem se lekla. Když jsem ho uviděla, sedět v autě a hrozně se smát, překvapilo mě, že se cítím úplně normálně. Šla jsem k němu a on se pořád smál "Fakt vtipný Paule."
"Jo to bych řekl. Promiň, ale neodolal jsem." Řekl a zase se rozesmál. Já jsem se neudržela a začala jsem se smát taky. Totiž Paul vždycky dělal vše proto, aby mě vyděsil. Opačně to nešlo, vždycky věděl, co udělám a když jsem se ho překvapila tak se vůbec nelekl, jen udělal "ÁÁÁÁÁÁ" a začal se smát. Nastoupila jsem do auta a čekala na Sophi. Ta přišla po chvilce a celá zářila. Neptala jsem se, co se mezi ní a Gabrielem stalo, protože to si každý dokáže představit.
Přijeli jsme domů a rodiče už spali tak jsme šli spát taky. Popřáli jsme si Dobrou noc a šli do svých pokojů.
Na mojí posteli spal Démon, Čertík a Snížek, takže mě opět čekalo spaní na prd. Umyla jsem se, převlíkla a šla spát. Chvilku mi trvalo, než jsem se nasoukala na postel, ale nakonec jsem to dokázala. Chvilku jsem ležela, ale pak si vedle mě lehl Čertik se Snížkem, každý na jednu stranu a dali si hlavu na můj krk. A démon, ten si položil hlavu na moje nohy. Pohladila jsem Čertika a Snížka a hned začali vrnět. A to mě uspalo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andrea Andrea | Web | 23. srpna 2011 v 14:26 | Reagovat

Ahoj tak chces dess s benem krery uz je nebo ti mam vyrobit novej?

2 Katka Katka | Web | 23. srpna 2011 v 17:04 | Reagovat

Jestli by ti to nevadilo tak kdybys vyrobila novy. Dekuji

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama