Objetí temnoty - 14. Kapitola

24. září 2011 v 17:36 | Katka |  Má povídka
Tak po dlouhé době další kapitola. Doufám, že se Vám bude líbit



Sophie



Ze spánku mě probudilo otevřené okno. Venku řádil velký vítr a otevřená část okna bouchala do zavřeného.
Chtěla jsem okno zavřít, ale na mé posteli ležel Démon, Snížek a Čertik. Nevěděla jsem, jak se sem dostali, ale připadala jsem si jako by mě ty zvířata chránila a opravdu to tak vypadalo, protože všechna byla vzhůru. Démon koukal do otevřeného okna a vrčel. Čertik a Snížek byli naježení a zarývali mi drápky do kůže. Vysunula jsem zpod kocourů ruce a posadila se na posteli. Nikdy takhle na nic ani na nikoho nereagovali, teda pokud si pamatuji.
Zvedla jsem se z postele a šla zavřít okno, ale najednou se přede mnou objevil Démon a vrčel ještě víc než před tím. " Uklidni se, Démone, nic tam není." Ale když jsem se podívala do tmy, věděla jsem, že jsem neměla pravdu. Ve tmě zářily rudé oči, ze kterých se dala vyčíst jen smrt, která čeká všechny, s nimiž se setkají. Ztuhla jsem a nedokázala se pohnout, protože před očima se mi objevila událost asi z 18. století. Válčilo se. Byla jsem v šoku, protože jsem viděla samu sebe, jak bojuji po boku vycvičených mužů, ale nebojovala jsem jako oni, bojovala jsem nějakou mocí. Najednou bitva zmizela a já se objevila v náruči, nějakého muže, ale nebyla jsem to já. Já to jen sledovala z pohledu té dívky Byla jsem v náruči nějakého muže a jediné, co jsem viděla byly hnědé vlasy. Opět vše zmizelo a vše vypadalo, jako předtím, jenže teď jsem stála před postelí a sledovala tu dívku, která byla podobná Kate, ale její vlasy byly rovné a Kate měla kudrnaté a měla i jiný obličej, nebyla v něm žádná známka nějakého pocitu. Když jsem vzhlédla, uviděla jsem zjizvenou tvář muže a zatajil se mi dech.
" Jsem rád, že si přišla. Tuší někdo něco?" Zeptal se takovým hlasem, až jsem měla husí kůži. Divila jsem se, jak s ním může tak klidně mluvit, já bych to nedokázala. Jen jeho pohled mi způsobil, že jsem se sotva nadechla a to jsem věděla, že to není skutečnost.
" Nikdo nic netuší." Usmála se a políbila ho, on jí polibek oplácel a já jsem doufala, že se ocitnu někde jinde, protože mi to připadalo opravdu nechutné. V této chvíli jsem se na ně dívala jako před tím na tom bojišti.
Vše se rozmazalo a já jsem byla zpět ve svém pokoji. Démon pořád vrčel a to mě probralo, abych se pohnula. Rudé oči se na mě pořád koukaly, ale už jsem se jich tak nebála, nevěděla jsem proč, ale pořád jsem si myslela, že se mi to zdá. Pořád jsem si v duchu říkala " Buď v klidu Sophi nic se neděje je to jen sen. Přece na světě neexistují takové oči." Zavřela jsem okno, ale najednou se za oknem objevil obličej, kterému patřily ty rudé oči. Usmíval se jako by právě vyhrál. Rozrazil okno a vlezl do pokoje. Já jsem před ním couvala a Démon po něm skočil a zakousl se do jeho krku. Neznámý zavrčel bolestí a uhodil Démona do hlavy a ten se přestal prát a spadl na zem jako by byl mrtvý a jakoby to nestačilo, ještě ho kopl do břicha. Neznámý se na mě podíval a z rány na krku mu vytékala krev. Nevěděla jsem, jak jsem to poznala, ale bylo to logické. Pořád se přibližoval ke mně a já před ním couvala, až jsem narazila do zdi. Naše těla od nás byla pár centimetrů a moje srdce tlouklo jak o závod. Měla jsem dojem, že brzo omdlím hlavně potom, co se jeho hlava přiblížila k mému krku, a nasál do nosu moji vůni.
" Jsi to ty. Našel jsem tě." Hořce se usmál a popadl mě za zápěstí. Jednala jsem instinktivně. Musela jsem se nějak bránit tak jsem použila něco, co mi poradila Kate na obranu, že to prý většinou pomůže na útěk. Kopla jsem ho do kolena, on se bolestí sklonil a já mu dala kolena do hlavy. Poslední, co jsem udělala bylo, že jsem ho odstrčila co největší silou. Zabralo to, alespoň na chvilku. Doběhla jsem až ke dveřím, které byly asi dva metry ode mě. Jenže on mě uchopil za ruku a mrštil se mnou o protější zeď. Byla to obrovská bolest, ale z nějakého důvodu jsem ji nevnímala a zvedla jsem se ze země. Až teď jsem si uvědomila, že Čertik se Snížkem byly naježení a prskaly vzteky. Věděla jsem, že se přes neznámého nedostanu. Byl asi stejně vysoký jako Gabriel, ale Gabriel byl mohutnější oproti tomuhle muži. Asi si teď pomyslíte, že jsem blázen, ale jediná možná jak se dostat ven bylo okno. Sice to nebyla taková výška, ale věděla jsem, že to bude hodně bolet. Jiná možnost tu, ale nebyla. Koukali jsme si do očí a podle jeho výrazu se dalo poznat, že jsem ho zaskočila. Posunula jsem se k oknu, jednou rukou jsem se opřela o parapet a vyšvihla jsem se z okna. Čekala jsem tvrdý náraz, místo toho mě někdo chytil. Tu vůni jsem poznala hned. Gabriel. Otevřela jsem oči a uvědomila jsem si, že mě Gabriel odvedl ke zdi, kde na nás útočník nemohl vidět. Nevěděla jsem, co mám dělat, ale uklidňovalo mě Gabrielovo objetí.
" Jsi v pořádku Sophie?"
" Jo jsem, ale kde ses tu vzal?" Na moji otázku neodpověděl, protože z okna vyskočil útočník a napadl Gabriela. Nikdy jsem neviděla takhle bojovat snad jenom ve filmech, ale jak Gabriel uchopil útočníkovu hlavu a otočil ji, až mu zlomil vaz tak mě to šokovalo. To křupnutí bylo nechutné, ale nejvíc mě zaskočilo, jak útočník zmizel. Nejdřív spadl na zem s očima otevřenýma a prázdnýma. Najednou se rozzářilo místo kde je srdce a pohltilo ho. Když záře zmizela, tělo už tam nebylo.
Gabriel ke mně přistoupil a zadíval se mi do očí.
" Co to bylo? Co si to udělal?" Nevěřila jsem, jakým hlasem jsem to řekla. Byl úplně klidný, žádná hysterie.
" To ti vysvětlím později. Teď musíme jít k nám."
" Proč?"
" Jsi celá odřená. U nás ti to vyčistím."
" To nic není. Jsou ostatní v pořádku?"
" Tady jste. Gabrieli, Erik je teď u Kate, něco se tam…. Ahoj Sophi, ty jsi tady?" Paulův hlas zněl dost nervózně. Sice se pokusil o úsměv, ale moc se mu to nepovedlo.
" Jo jsem tady. Co se stalo s Kate?"
" Já nevím. Řekne ti to pak Erik. Podíval jsem se na Démona. Bude muset k veterináři."


Erik



Díval jsem se na Kate, jak spí a ulevilo se mi, že je v pořádku. Myslel jsem si, že ji našli. Místo toho šli po Sophi. Co když se spletli? Možná je to Sophi kdo má zachránit jejich rasu a Kate se nemusí nic stát, ale stejně jí bude muset říct, co je zač, a proč ji potřebují.
Nechtěl jsem od ní odejít a nechat jí tu v nebezpečí, ale musel jsem. Kdyby se Kate probudila a uviděla mě, měl bych problém. Ale musel jsem si alespoň sáhnout na její vlasy, které byly hladké jako hedvábí. Obdivoval jsem je, jak jsou kudrnaté a ta tmavě hnědá barva ho od prvního momentu očarovala, připomněla mu jeho matku. Také kdysi takové měla.
Ale chtěl jsem ji ještě políbit, na ty její dokonalé rty, které vždy chutnaly po jahodách. Naklonil jsem se nad její rty, už jsem se jich málem dotkl, když jsem ucítil ten pach. Pach, který jsem až moc dobře znal. Podíval jsem se do okna, které bylo otevřené do tmy. Můj zrak mi umožnil zahlédnout to, co jsem doufal, že neuvidím.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama