Objetí temnoty - 15.Kapitola

16. října 2011 v 8:39 | Katka |  Má povídka


Erik


Rudé oči jako granáty upíraly zrak na něj a pak na Kate. Chtěl jsem zaútočit, ale oči najednou zmizely.
Zavřel jsem okno, přešel jsem ke Kate, políbil ji a zmizel jsem. Objevil jsem se u Gabriela a Jaka. Přešel jsem k nim a uviděl Sophi, která tam být neměla. Než jsem se vzpamatoval, začala mi pokládat otázky.
" Sophi zadrž na chvilku jo. Kate je v pořádku a spí."
" To je dobře" řekla Sophi s úlevou v hlase.
"Musíš k nám Sophi, tam ti ošetřím ty odřeniny."
"Nemůžu jen tak odejít z domu Gabrieli." Podívala se na něj se zlobou v očích.

Sophie


Co si o sobě myslí? Řekne mi, že musím k němu, při tom ty odřeniny nejsou tak strašný. Měla bych zůstat doma a dohlídnout na Kate. Ale Gabriel mě popadl za ruku a pak jsem se objevila v jejich obýváku.
" Jak si to udělal? Co si vůbec o sobě myslíš? Jen tak mě přeneseš k tobě a to ani nevím jak, a ještě se na mě usmíváš?"
"Hrozně se mi líbí, když se zlobíš a hlavně ta noční košilka je moc sexy." Řekl Gabriel a přiblížil se ke mně s takovou rychlosti, že jsem to ani nezareagovala.
"Řekneš mi konečně, co si zač a kdo na mě zaútočil?"
"Řeknu ti to, ale nejdřív se uklidni a já tě ošetřím."
" Gabrieli, nejdřív chci slyšet, co si zač a pak na mě klidně můžeš vylejt celej kysličník." Gabriel se pořád na mě usmíval a už mě začínalo štvát, že nevím, co od něho mám čekat a s kým tu stojím.
" Fajn uděláme kompromis. Ty si sedneš na gauč, já dojdu pro lékárničku a všechno ti řeknu. Dobře?"
" Fajn, ale dělej." Otočila jsem se a než jsem si stačila sednout, byl zpět. Neměl na sobě kabát, a když se ke mně začal přibližovat, byl neodolatelný. Jeho tělo bylo dokonalé, a když si přede mnou klekl, jeho ramena byla obrovská. Z obdivování jeho těla mě vyrušil jeho hlas
" Tak co, líbím se ti?"
" Co?"
" Nedělej, že nevíš. Prohlížíš si mě. A musím ti říct, že mi to nevadí." Vzhlédl s úsměvem ve tváři.
" Nemusím ti na to odpovídat."
" To nemusíš, ale vím, že se ti líbím. A teď máš nějakou otázku, než začneme?"
" Kde je Erik a Jake?"
" Dávají pozor na tvou rodinu, nejspíš tam budou až do rána."
" Fajn. Tak můžeme začít?"
" Jo můžeme." Vzal mi jemně nohu a žínkou mi omyl odřeninu na koleně. Až teď jsem si všimla, že mám od kolena dolů zakrvácenou nohu.
" Nepamatuju si, že bych někde upadla."
" To si ani nemusela. Ten co tě napadl, měl schopnost zranit pouhou myšlenkou. Ta rána je hluboká a…"
" Nebudeš to muset zašít, že ne?"
" Ne to fakt ne. Mám jiný způsob."
" A to jaký?"
" Uvidíš, ale teď" když byl hotov s jednou nohou, vzal tu druhou, ale na ni jsem měla ránu až na stehně, takže mi musel vyhrnout noční košili a hned jsem věděla, že jsem zčervenala, " ti něco o nás řeknu."
" Jste upíří?"
" Ano, ale nemusíš se bát. Teda nás. Dělíme se na 3 skupiny. Je to dost komplikované, takže to budu muset vzít od začátku."
" Máme dost času."
" Ano to máme. Takže do první skupiny patří upíří z významných rodin, do druhé patří bojovníci, do poslední obyčejní upíři a jako každá rasa jsme měli rodinu, která nám vládla, ale jako obvykle se to jedné rodině nelíbilo. Rodrigovi byla vždy rodina, která chtěla vládnout a tak začala válka. Bojovali jsme i my Sophi, já, Erik i Jake, ale při boji zemřela Erikova přítelkyně, která byla zrádce a.."
" To je hrozný." Gabriel mi pustil nohu a podíval se mi do očí a poprvé jsem u něj poznala emoci. Bolest. Pak se zvedl a řekl mi " Sedla bys sis na bulánek, máš ještě jednu ránu na rameni."
" Jo klidně." Zvedla jsem se a sedla si na bulánek, on se postavil a stoupl si za mě.
Gabriel


Byla tak dokonalá a já ji budu muset ochránit za každou cenu. Prolítlo mi hlavou.
Sophie


Gabriel mi vzal vlasy a přehodil mi je přes rameno. Jeho dotek byl tak intenzivní, až jsem ho cítila v morku kostí.
" Sophi, budeš si muset svléknout tu košili."
" Proč?"
" Ta rána se ti táhne skoro přes celá záda. Přinesu ti oblečení, chvilku počkej."
" Dobře." Když Gabriel stoupal po schodech, musela jsem si přiznat, že se mi opravdu líbí. A ani jsem si nevšimla, že už je zpět.
" O čem přemýšlíš?"
" Co? No, o ničem."
" Dobře. Tady jsem ti přinesl tričko a kraťasy. Bude ti to velké, ale menší nemám."
" To je v pohodě." Usmála jsem se na něho a chtěla jsem mu něco říct, ale on mě předběhl.
" Přinesu ti něco k pití a ty se zatím převleč." A na to odešel.
Tak jsem si oblékla jeho kraťasy, sice mi byly velké, ale utáhla jsem je tkaničkami. Svlékla jsem si noční košili, sedla si na bulánek, přitáhla jsem si jeho tričko k tělu a čekala. Když přišel, držel v ruce sklenici s džusem.
" Tady máš, je v tom ještě vodka, jestli ti to nevadí."
" Něco ostřejšího potřebuju. Děkuju."
" Nemáš zač. Tak kde jsme to skončili?" Přešel za mě a dotkl se mého ramena a já se otřásla. " Mám zapnout topení?"
" Ne to je dobrý a skončili jsme, jak zemřela Erikova přítelkyně."
" Jo. Tak Erik pak byl úplně mimo a hned další den proběhla rozhodující bitva. Vyhráli jsme, ale Roberta, jeho ženu a dceru zabili těsně před koncem bitvy nepřátelé a kvůli tomu nám vládnou Rodrigovi."
" A proč teda na mě zaútočil ten jeden upír?"
" Kvůli tobě a Kate, Sophi."
" Kvůli nám?"
" Ano. Ale musím ti to ještě dopovědět.
Jak zemřela Robertova žena, tak z jejího těla vyndali ještě živou, zdravou holčičku, Angelinu. Tato holčička nás měla zachránit. Měla mít neuvěřitelné schopnosti, obrovskou sílu a tak jsme ji schovali v bezpečí a vědělo o ní jen pár vyvolených. Mezi ně jsme patřili i my. Ale vše se pokazilo, když ji unesli. Nikdy jsme nezjistili, kdo to udělal, ale před 3 lety jsme zjistili pár informací, které nás zavedly k vaší rodině."
" Ale vždyť Erik a Jake už tu byli minulý rok a ty jsi přišel, až teď?"
" Ano přijel jsem, až teď, protože jsem se musel postarat o rodinu. Víš, zemřeli nám rodiče a já musel zařídit bezpečí pro mé dvě sestry."
" Chápu to, a jak se mají?"
" Jsou v pořádku, jsou teď u naší paní, která se snaží shromáždit co nejvíc upírů, kteří by se postavili proti Rodrigům."
" A co my máme společného s vaším světem?"
" Vy patříte do našeho světa. Máte v sobě upíří krev, protože vaši rodiče se narodily do rodiny upírů a tvá matka je dcera Angeliny."
" To není možné, vždyť mamka není upír."
" Neproměnila se ani tvůj otec, ale ty, Paul a Kate se proměnit můžete i vaši rodiče se mohou proměnit."
" Takže ty chceš říct, že mě napadli jen kvůli tomu, že já a Kate vám můžeme pomoct porazit ty svině?"
" Ano, ale bude to vaše volba, vždy to bude jen na vás."
" Gabrieli, ale od teď jsme v nebezpečí. Našli nás, a jak jsem poznala, vůbec jim nevadí někomu ublížit."
" To máš pravdu Sophi, ale my vás ochráníme."
" To já vím, ale stejně"
" Sophi, klid" klekl si přede mě a jeho horkými rukama se dotkl těch mých, "vše bude v pořádku, klidně tu můžeš zůstat, jestli chceš."
Podíval se na mě a jeho pohled byl tak intenzivní, že jsem udělala to, co mě v tu chvíli napadlo a bylo to moje nejlepší rozhodnutí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama