Objetí temnoty - 17.Kapitola 1/2

1. ledna 2012 v 16:45 | Katka |  Má povídka



Když jsem byla téměř u Ústí, zavolala mi Míša, že mám přijet. Za 10 minut jsem tam byla a byl tam i Samuel. Vystoupila jsem z auta a zůstala u něho. Míša se s ním rozloučila a Samuel mi řekl " Ahoj Kate."
" Ahoj Samuely." Odpověděla jsem mu a sedla si do auta. Míša se s ním pak líbala asi další 3 minuty a já se soustředila na texty písní. Když konečně Míša nastoupila, mohly jsme vyrazit, celou cestu vyprávěla o Samuelovi, jak je dokonalý, pozorný a jak skvěle líbá. Moc jsem ji nevnímala a radši jsem poslouchala písně mé nejoblíbenější skupiny 30 Second To Mars. Byla jsem ráda, když jsem ji vysadila a odjela domů.
Doma byli všichni mamka, taťka, Paul, Sophi a dokonce Erik, Gabriel a Jake. Všichni seděli v jídelně a o něčem mluvili. O něčem vážným, protože si mě nevšimli. A tak když jsem už byla téměř u schodů, ozval se tátův hlas " Nemysli si, že nevím, že jsi doma Kate a máš, co vysvětlovat." Tak jsem se otočila a šla do jídelny. Zastavila jsem mezi dveřmi.
" Ahoj."
" Ahoj. Neumíš si zapnout telefon?"
" Umím si zapnout telefon tati." Nechápala jsem, proč jsem začala křičet, ale taťka mi to hned vysvětlil.
" Kolikrát jsem ti říkal, ať nejezdíš sama na ten hřbitov?"
" Desetkrát?"
" To není sranda Katerina!"
" Já vím, promiň, ale musela jsem tam."
" Proč?"
" Protože jsem nechtěla sledovat ocumlávání Míši a toho její debila."
"Kate!"
" Promiň mami."
" Co to je prosím tě za de.. Hmm. Za kluka?"
" Jmenuje se Samuel, opravdu divný jméno, že jo?"
" Jo to jo." Odpověděl taťka. " A co, je aspoň hodnej?"
" Hodnej? To já nevím, ale Míša o něm říkala, jak je dokonalej a podobný keci. Ale byl divnej. A ten jeho smích byl fakt děsnej. Když mi držel ruku, chtěla jsem do ní zarýt nehty. Nebýt Míši tak by mi ji ani nepustil. Ale víš, co bylo na něm nejdivnější?"
" Oči." Řekla Sophie.
" Jo jeden moment jsem měla pocit, že je má rudý, fakt divný."
" Jo to je."
" Tak řeknete mi, co se děje?"
" Co by se mělo dít?"
" Tati jsou tu Erik, Gabriel a Jake."
" A co má bejt? Jen se seznamujeme.
" Tak to je dobře a tati nevíš náhodou, kdo by mohl kopnout Démona, až by mu zlomil žebra?"
" To fakt nevím Kate."
" Dobře a zůstanete tu i na večeří?"
" S tím se už počítá." Odpověděla mamka, zvedla se ze židle a šla do kuchyně.
" Tak nejspíš jo." Řekl Gabriel a vzal Sophi za ruku. Tak už jsou spolu. Konečně. Pomyslela jsem si. Pořád jsem stála mezi dveřmi a všichni se chovali divně. Věděla jsem, že se něco děje.
" Kate pojď sem." Zavolala mamka a já byla ráda, že z toho ticha vypadnu. Když jsem vešla do kuchyně, neuvěřitelně to tam vonělo. Mamka mě hned zaúkolovala a začali jsme si povídat. Obdivovala jsem mamku. Sice jí bylo čtyřicet, ale pořád vypadala na dvacet a takový byl i taťka. Oba dva dělali vše, co je napadlo. Sice táta byl většinu času v práci, ale na nás si čas vždy našel. Měla jsem je oba dva ráda, i když někdy opravdu dokázali naštvat.
Většina lidí si myslí, že jsme rozmazlený, protože máme veliký dům, 3 auta, ale pravdou je, že nám rodiče nekoupí všechno, na co si vzpomeneme. Ani nejezdíme na dovolené o prázdninách. Stačí nám, že jsme spolu a vždy si to užijeme. Asi nejlepší dovolená byla ve Vatikáně. Táta tam musel za prací a tak nás vzal s sebou. Nejlepší bylo, když jsme navštívili muzeum. Bylo to úžasný a
" Kate, děje se něco?" Mamka stála na druhé straně pultu a dívala se na mě.
" Nic se neděje, jen jsem přemýšlela. A mami?"
" Hmm?
" Řekneš mi. Co se stalo, že tu jsou Gabriel, Jake a Erik?"
" Řeknu ti to, ale později. Dobře?"
" Fajn. Mami, můžu už jít?"
" Ano. Už je skoro vše hotové." Usmála se na mě a začala se věnovat vaření. Když jsem vešla do jídelny, už tam nikdo nebyl. Naštěstí. Ale všichni seděli v obýváku, tak jsem se nenápadně přesunula ke schodům a vyšla je. Po celou dobu jsem věděla, že mě pozoruje Erik, cítila jsem to.
V pokoji opět byla tma. Poslední dobou jsem neměla ráda slunce. Teda celý život jsem měla radši podzim. Když pršelo, slunce tolik nesvítilo, ale teď byl podzim, při kterém tentokrát svítilo slunce častěji a tak jsem měla většinou zatažené závěsy. Nebyla jsem jako Sophi, ta se může opalovat klidně pár hodin a nevadí jí to.
Ale já byla úplně jiná než Sophi. Asi nejvíc jsme se lišily v tom, že ona neměla ráda rvačky, za to já je vyvolávám. Pak náš šatník, její byl sladěn do světlých barev a ten můj do tmavých, teda převážně černá, červená, tmavě modrá. Ona dbala, jak vypadá a já se o to moc nestarala.
Víte, před leukemii jsem byla baculka, ale po nemoci jsem měla štíhlou postavu, musela jsem si koupit i nové věci. Nemoc vše změnila.
V koupelně jsem si vyčesala vlasy do culíku a šla si sednout k počítači. Na Facebooku byla Míša a hned mi začala psát o Samuelovi a jak dnes večer půjde ven. Napsala jsem ji, proč půjde ven a ona odpověděla, že se chce jen v noci projít.
Míša v tomhle byla úplnej magor. Sice já jsem se taky nebála ve tmě někam jít, ale jí bylo vše jedno. Míša už vyzkoušela i pár drog a jednou jsem musela pro ni o půlnoci jet, protože byla opilá i zdrogovaná. Pak přespala u nás, propašovala jsem ji ke mně do pokoje a pak celý den spala, ani nezvracela, ale to já taky ne, když se opiju.
Asi po půl hodině už musela jít a já byla ráda. Bylo sedm hodin a pořád svítilo sluníčko, které naštěstí už zapadalo. To znamenalo, že Míša půjde ven kolem jedenáctý a dvanáctý. Pro mě to znamenalo, že radši nebudu spát . Naštěstí byla sobota a stejně ponocuju skoro každý den.
Když jsem si stahovala písničky, někdo zaklepal. " Dále."
" Ahoj, už je večeře."
" Už jdu Eriku."
" Dobře. Co děláš?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama