Objetí temnoty - 17.Kapitola 2/2

1. ledna 2012 v 16:46 | Katka |  Má povídka



" Jen stahuju písničky." Postavila jsem se a přešla k němu. Sice byl o dost vyšší než já, ale mě se to líbilo. Usmál se a přitáhl si mě k sobě. Pak mě políbil. On líbal dokonale a jeho rty byli dokonalé. Líbali jsme se dlouho a on mi vjel rukou pod tričko, dotkl se mých zad a já ze sebe vydala sten. Nevěděla jsem, co se to se mnou děje, ale bylo to úžasný, jak se mě dotýkal. Já jsem mu vjela rukou do jeho hustých, černých vlasů a druhou rukou jsem mu rozepnula pár knoflíčků u košile, ale pak někdo zaklepal. Odtáhli jsme se pomalu od sebe a stoupli si vedle sebe. Erik si pozapínal knoflíčky dost rychle, chytil za ruku a odvedl mě ke dveřím, za kterými stála Sophi.
" Jídlo už je na stole." Usmála se na nás a šla před námi.
V jídelně už všichni seděli na svých místech a jen se čekalo na nás. Já jsem seděla vedle Erika a Sophi, která byla vedle Gabriela. U večeře si všichni povídali a byla legrace. Jídlo bylo výborné, grilované kuře s grilovanou zeleninou a bramborem. Máma vždy do jídel dávala různá koření, že jídlo chutnalo opravdu výborně.
Po večeři jsem dala nádobí do myčky a Erik mě celou dobu pozoroval ze židle a usmíval se.
" Proč se směješ?"
" Ale jen jsem přemýšlel o tom, co by se stalo, kdyby nás Sophi nevyrušila." Postavil se a přešel ke mně. " Tak, co by se stalo?"
" To opravdu nevím, ale podle mě nic špatného." Postavila jsem se na špičky, on se trochu sklonit a já mu dala malý polibek. Odtáhla jsem se a obešla ho, ale on mi chytil ruku a přitáhl si mě k sobě.
" To mělo být všechno?" Zeptal se s humorem v hlase.
" Nejspíš jo. V pokoji toho bylo dost. Nemyslíš?"
" Podle tebe možná ano, ale já bych chtěl ještě trochu." Už se nakláněl, když.
" Tak na to si ještě počkáš."
Uskočili jsme od sebe, jako by nic, ale věděla jsem, že táta slyšel a viděl vše.
" Nic se nestalo, tati."
" Já vím, ale teď pojďte do obýváku." V tomhle táta byl skvělý. Nikdy neřešil takovouhle situaci, jako mamka, která by to určitě řešila. Taťka se tomu jen zasmál a odešel.
S Erikem jsme si sedli na kůži, která byla na zemi před krbem. Celou noc nás táta bavil svými vtipy a historkami. Hrozně jsme se smáli a při tom pili i já. Když bylo 00:30 Gabriel, Erik a Jake se chystali domů, ale mamka jim navrhla, jestli by u nás nechtěli přespat a oni to s radostí přijali.
Jake spal u Paula v pokoji, docela mě překvapilo, že si ti dva rozumí jako by se znali od malička. Gabriel spal u Sophi a Erik spal u mě. Naštěstí jsme měli dost matrací, takže na každého vyšla. Nabídla jsem Erikovi, že klidně já budu spát na matraci, ale on odmítl.
V koupelně jsem se převlékla do pyžama, a když jsem z ní vyšla, byl Erik jen v trenýrkách. Jeho tělo bylo vypracovaný a světlo z lampičky, které na něj dopadalo, mu přidala na dokonalosti.
" Děje se něco?" Zeptal se a bylo poznat, že se dobře baví.
" Nic. Opravdu nechceš spát v posteli?"
" Ne. Matrace mi úplně stačí."
" Dobře." Vydechla jsem a šla kolem něho do postele, ale on mi zastoupil cestu.
" A co takhle polibek na dobrou noc?"
" Nepřeháníte to, pane?" On se usmál a automaticky jsme se políbili. Byl to krátký polibek, ale úžasný.
Lehla jsem si do postele, on zhasl světlo a lehl si na matraci.
" Dobrou noc:"
" Dobrou, Eriku."
Asi po 20 minutách už Erik spal, ale já spát nemohla kvůli Míše. Měla jsem divný pocit, že se něco stane a měla jsem pravdu. Telefon, co jsem měla vedle sebe, začal vibrovat. Byla to Míša.
" Co se stalo, Míšo?" Šeptala jsem, abych nevzbudila Erika a potichu odešla z pokoje.
" Kate, prosím přijeď pro mě."
" Kde si?"
" Na hřbitově."
" Hned jsem tam." Típla jsem to a neřešila, co dělá na hřbitově. Její hlas zněl jako by brečela, ale nebyla jsem si jistá. Potichu jsem vyšla z domu a nastoupila do auta. Hřbitov nebyl daleko asi jen kilometr od našeho domu. Když jsem vešla na hřbitov, nemohla jsem uvěřit svým očím. Míša ležela na zádech v kaluži krvi. Přiběhla jsem k ní a snažila se jí zastavit krvácení, ale nebylo to možné. Měla hodně bodných ran a nejvíc jich měla v oblasti hrudníku. Zavolala jsem záchranku a řekla jim její zranění, a kde jsme.
"Míšo, slyšíš mě?"
" Kate, si to ty?"
" Jsem to já. Kdo ti to udělal? Míšo, kdo ti to udělal?"
" On."
" Kdo on?" Když jsem se nad ní naklonila, vyprskla na mě krev, ale já si toho nevšímala. Tlačila jsem ji na rány ruce, ale vůbec to nepomáhalo. " Míšo, prosím tě řekni mi, co to bylo za hajzla, co ti to udělal?"
"Ssss." Pak se jí z úst vyřinula další krev, oči se jí protočily a nakonec se jí zavřely.
" Míšo? Míšo, probuď se, prosím." Začala jsem ji oživovat, ale k ničemu to nebylo, protože při každém stlačení jejího hrudníku, vytekla z ran další krev. Zatřásla jsem s ní a začala na ni křičet, že to nesmí vzdát, že to zvládne, ale sama jsem věděla, že je pozdě. Míša byla mrtvá a byla to už druhá osoba, co mi umřela v náruči. Kolíbala jsem s ní a plakala. Bylo to jediné, co jsem mohla dělat. Světlo, které bylo u kaple, svítilo přesně na místo, kde Míša ležela. Všude byla jen krev a krví nasáklý písek.
Když sanitka přijela, záchranáři vzali Míšino tělo a položily ho na nosítka. Mě jeden záchranář vzal do náruče a odnesl mě do sanitky, kde se pokoušeli Míšu oživit.
" Jste zraněná, slečno?" Ptal se mě záchranář. Ani jsem se na něho nepodívala, koukala jsem na nosítko, na kterém leželo tělo Míši, a kdybych nevěděla, že je to ona, nepoznala bych ji.
" Ne, nejsem." Odpověděla jsem a podívala jsem se na něj. Byl mladý i docela hezký, ale na tváři měl jizvu, která se mu táhla od levého oka k hornímu rtu.
" Máte na sobě hodně krve, slečno."
" Ta není moje, ta je Míši." Poté jsem slyšela mužský hlas, jak říká: Čas smrti jedna hodina a deset minut.
" Řeknete mi telefonní číslo rodičů, abych jim mohl zavolat?"
Nadiktovala jsem mu číslo táty a on mě zabalil do deky. Tělo Míši už bylo přikryté a
" Slečno, řeknete nám, co se tam stalo?" Zeptal se mě jiný záchranář, který seděl na druhé straně.
" Já nevím."
" A znáte číslo rodičů té dívky?"
" Ano, znám." Řekla jsem jim to a jeden hned zavolal.
Když jsme dorazili k nemoci, Míšu odvezli dovnitř. Já zůstala v sanitce s tím mladým klukem.
" Váš otec říkal, že tu bude hned."
"Dobře."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bella bella | 1. ledna 2012 v 18:33 | Reagovat

ja som normalne plakala to je take smutne to jej zrobil ten debol samuel ze dufam ze katy nad nim vyhra

2 Katka Katka | Web | 1. ledna 2012 v 19:34 | Reagovat

[1]: To se musis nechat prekvapit :)

3 Anne Anne | 1. ledna 2012 v 20:53 | Reagovat

:) je to fakt dokonalý, sklánim se před tebou já bych toto asi nevymyslela :) vážně úžasný :)a těšim se na další kapitoly :)

4 Katka Katka | Web | 1. ledna 2012 v 21:40 | Reagovat

[3]: Moc děkuju :))

5 mich :P mich :P | 2. ledna 2012 v 10:20 | Reagovat

Pěkný fakt :ú bude dneska další kapitolka? a kolik jich asi bude? :)

6 Katka Katka | Web | 2. ledna 2012 v 12:24 | Reagovat

[5]: Dnes nejspíš ne a mám zatím napsaných 22 kapitol, ale to neni rozhodne konec

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama