Objetí temnoty - 19. Kapitola

14. ledna 2012 v 16:57 | Katka |  Má povídka



"Co tu děláš?" Zeptala jsem se ho a všimla si, že jeho oči už byly červené.
" Žádné "Ráda tě vidím Same" , jak tě to vychovali?" Řekl s úsměvem.
" To tě nemusí zajímat a teď vypadni!"
" Celá maminka, ale teď. Mohu dovnitř?"
" Jsi snad hluchej nebo co? Vypadni!" Ignoroval to a prošel kolem mě. Otočil se zpět na mě a chtěl něco říct, ale táta ho předběhl. " Vypadni z mého domu, Samueli!"
" Peter, Peter. Už vím, kdo vychoval Katarinu, ale je zajímavé, že vůbec nic neví a vy všichni jí lžete." Díval se mi do očí a poznal, že nechápu a to ho přimělo k úsměvu. Zabouchla jsem dveře a pokusila se ho obejít, ale chytl mě za ruku a přitáhl si mě k sobě. Snažila jsem se od něho dostat, z jeho pevného sevření, ale k ničemu to nebylo.
" Jen buď v klidu Katarina, nic se ti nestane. Prozatím." Sklonil hlavu k mému krku a nadechl se. "Krásně voníš a tvá.."
" Pusť ji!" Kdybych se nedívala na Erika ani bych nepoznala jeho hlas. Byl chladný a plný vzteku.
" Pustím ji Eriku. Nejdřív však. Kate, vzpomínáš si na Michaela?"
" Ne, nevím, o kom to mluvíš." Moc dobře jsem si na Michaela vzpomínala. Kdo by na něho asi dokázal zapomenout? Doufala jsem, že nepozná mou lež. I když jak by to poznal, vůbec mě nezná a hlavně uměla jsem dost dobře lhát.
" Buďto říkáš pravdu nebo jsi opravdu dobrá lhářka. Tvé srdce bije pořád ve stejném rytmu a ani se nebojíš." Vjel mi rukou pod tričko a položil ji do míst, kde mám srdce. Chvíli poslouchal tlukot mého srdce a já snažila zachovat klid. " Zajímavé. Tvé srdce nijak nereaguje, ale já vím, že Michaela znáš. Nelži mi!" Jeho hlas už nebyl tak vlídný, jestli se tomu dá tak říkat. Sice byl rozčílený, své pocity však moc dobře ovládal. " Nehraj si se mnou, Kate. Vzpomínáš si na něj?" Vyndal ruku zpod trička a přitlačil mi ji na krk. Dusil mě a tak jsem odpověděla.
" Jo, vzpomínám si na něho a teď mě pusť." Pustil mě, já od něj odstoupila a vrátila se do minulosti.

Minulost


Všechny dny v nemocnici byly špatné, ale tento den byl opravdu hrozný. Byl to ten nejhorší den v nemocnici.
Ráno zemřely 3 děti, odpoledne 5 a večer 6 dětí. Nikdo nevěděl, co se stalo, a proto všem odebrali krev a udělali nějaké testy, aby zjistili, jestli na oddělení není nějaká viróza.
Bylo zvláštní, že mi bylo dobře, když tolik lidí zemřelo, ale tak to bylo vždy. Kdykoliv někdo zemřel, prostě jsem nic necítila, Žádné pocity smutku, lítosti ani bolesti, jako by se mi ulevilo, díky smrti ostatním. Jen u jediné smrti jsem cítila nějaké pocity a to bylo u Naly.
Ten den jen pršelo, a když jsem se večer vzbudila a nemohla znovu usnout, šla jsem se projít na chodbu. Jen tak jsem se procházela, až jsem narazila na doktora a nějakého muže. Stáli tam a dopadalo na ně světlo z jediného rozsvíceného světla. Ten muž měl blonďaté vlasy a byl celkem vysoký, teda byl dost vysoký, ale když se otočil, jeho chladné oči mě přiměli se zastavit. Byly světle modré, jako kostka ledu, která se nikdy nerozpustí.
" Kate potřebujete něco?" Nemohla jsem se přestat dívat do těch očí a ještě když se usmál, tak to by mu chtěl každý rozbít hubu. Byl tak arogantní a tím úsměvem se vysmíval.
" Kate? Jste v pořádku?"
" Jo. Hmm. Jo jsem v pohodě, jen jdu na záchod." Odpověděla jsem a nepřestávala se dívat na toho muže, dokud jsem kolem nich neprošla. Záchody byly skoro na konci chodby. Byla jsem už u dveří a ohlédla jsem se. Nebyl tam nikdo.
Ten hlas, co se ozval za mnou, způsobil, že mi přeběhl mráz po zádech.
"Zajímavý pohled, ale nechápu, na co se koukáš." Otočila jsem se a vzhlédlo k jeho obličeji. Musela jsem uznat, že byl hezký, holky po něm musely šílet.
" Neříkej, že se mě bojíš Vyvolená."
" Vyvolená? Kdo jste?" Zeptala jsem se ho a jeho úsměv se ještě rozšířil.
" Já jsem Michael a ty jsi určena jen pro mě."
" Vy jste asi z psychiatrie, že?" Řekla jsem ironicky a chtěla ho obejít, jenže on mi zastoupil cestu.
" Vtipná, ale brzy pochopíš, že ten kdo si ze mě děla srandu, za to dost zaplatí." Podívala jsem se do jeho očí a nebyla v nich žádná laskavost, žádné slitování.
Tma, která nás obklopovala, začala houstnout.
" Co se to děje?"
" Ááá. Konečně si se začala bát." Jeho oči zčernaly a byla v nich jen malá jiskřička. " Nemusíš se bát Kate, dnes se ti nic nestane, ale slibuju ti, že si pro tebe přijdu." Řekl a zmizel s tím jeho úsměvem ve tmě.

Přítomnost


"Vaše setkání bylo opravdu zajímavé." Řekl Samuel se zaujetím v hlase a vykročil k Sofii, která pořád seděla v křesle. Když viděla, jak se k ní blíží, postavila se, ale Gabriel si stoupl před ní a tím varoval Samuela, ať se k ní ani nepřibližuje. Gabriel měl úplně tmavé oči. Nechápala jsem, co se to tu děje ani jak můžou znát Samuela.
Samuel se otočil a jeho úsměv zmizel, když mu máma řekla " Nemáš tu co dělat!"
" Avery, možná by Katarinu zajímalo, co se stalo Míše." Otočil se na mě a znovu se začal usmívat. Podívala jsem se na jeho ruku, v níž držel řetízek, který Míša nikdy nesundávala. Poznal mou reakci a řekl " Ty to poznáváš?"
" Kde si to vzal?"
" Takže to poznáváš." Podíval se na stříbrný řetízek se srdíčkem osázeným zirkonem a rozhoupal ho. Vzhlédl a řekl " Vždyť víš, kde jsem ho vzal."
" To tys jí to udělal. Proč?"
" Měla bys ses spíš zeptat svých přátel." Odpověděl a pohlédl na Erika.
" Tak už mi konečně řekněte, co se to tu děje!"
" Nechtěli jsme, aby se něco někomu stalo, ale.." Začala Sofi, ale přerušil ji Samuel.
" Nechte si tyhle nudný řeči." Podíval se na mě a pokračoval. " Jsme upíři, ty se staneš upírem, i kdyby to mělo být proti tvé vůli. Michaela zemřela kvůli tomu, že tebe a Sofii nechtěli pustit, aby si odešla s semnou. Rozhodli to za tebe Katarina, a jestli, teď s semnou nepůjdeš, zemře někdo další nebo se někomu může stát něco horšího než smrt. To mi můžeš věřit."
" Upíří? Děláte si ze mě srandu?"
" Je to pravda Kate, všechno je pravda." Řekl Erik a blížil se ke mně, ale já ucouvla do zadu.
" Proč jste mi to neřekli dřív?"
" Chtěli jsme, ale nebyl vhodný čas."
" Nebyl vhodný čas? To jsou keci tati. Míša je mrtvá a nebyl vhodnej čas?" Křičela jsem a Erik se mě pokoušel uklidnit. " Nech mě Eriku. Všichni mě nechte bejt. Samueli. Ty jdi někam, já s tebou nikam nepůjdu. A Michaelovi řekni, že nejsem žádná jeho Vyvolená." Vycházela jsem schody a najednou se přede mnou objevil Samuel a chytil mě pod krkem. Jeho oči byly úplně rudé a měl prodloužené špičáky.
" Špatná odpověď holčičko." Ani jsem nepostřehla, že se sklonil k mému krku a zakousl se do něj.
Vykřikla jsem, ale to už byl za Samuelem Erik. Odtrhl ho a odhodil ho. Samuel, ale nedopadl na zem. Ve vzduchu prostě jen tak zmizel. Otočila jsem se na Erika a začala jsem padat na kolena, ale Erik mě chytil. Z mého krku teklo hodně krve, až jsem tomu nemohla uvěřit. Jak Erik odtrhl Samuela ode mě, tím mi Samuel ukousl kus masa.
Dívala jsem se do Erikových očí, které už byly jako dřív a pak jsem se propadla do tmy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kulicka Kulicka | Web | 14. ledna 2012 v 17:02 | Reagovat

Dobry clanek, mrkni na muj web

2 Anne Anne | 15. ledna 2012 v 12:34 | Reagovat

wow super:) a kdy bude další kapča?? :D :D

3 Katka Katka | Web | 15. ledna 2012 v 13:27 | Reagovat

[2]: Děkuju. Další bude během týdne

4 Mich Mich | 21. ledna 2012 v 19:54 | Reagovat

Pěkný! takže pokráčko bude tenhle týden? :)

5 Katka Katka | Web | 22. ledna 2012 v 14:26 | Reagovat

[4]: Ano dnes  sem dám další kapitolu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama