Smrt

23. ledna 2012 v 12:42 | Katka
Věnováno památce mé milované osobě

Smrt
Přichází, cítím ji.
Držím ho v náruči a mé slzy stékají na jeho obličej pokrytý krví. Říkám si " Nemůže mi odejít", přesto vím, že tomu nezbráním. Kdybych mohla, vyměnila bych si s ním místo, radši já než on.


Bylo to přesně před rokem, když jsem ho potkala. Jeho zelené oči byly hypnotizující, ale to on byl celý. Stála o něj každá holka, ale on si zrovna vybral mě a nikdy mi neřekl proč. Všechny dny s ním jsem si pamatovala do sebemenších detailů.
On byl jediný, který mě bral takovou, jaká jsem a nikdy ze mě nechtěl někoho jiného. Za tu jednu noc jsme se poznali tak, že jsem měla pocit, že ho znám celý svůj život.
On byl můj vysněný princ. Pro mě byl prostě dokonalý. Sice byl o 4 roky starší než já, ale choval se ke mně, jako sobě rovné. Chápal mě a já jeho. Nechtěla jsem ho ztratit, jenže kdo dokáže předvídat budoucnost? Kdybych to věděla, nikdy bych mu nedovolila na tu motorku sednout. Jeden okamžik změnil celý náš život.
Hleděla jsem na jeho obličej a byl tak klidný, že vypadal, jako by jen spal. Jenže realita byla úplně jiná. Nohy měl zaklíněné pod motorkou, a když jsem mu sundala helmu, celý jeho obličej byl zakrvácený. Hladila jsem ho po vlasech, které byly slepené krví.
Brečela jsem tak moc, že jsem nic neviděla. Slzy stékaly na jeho obličej a v tu chvíli otevřel oči. Díval se na mě a v jeho očích byla taková bolest a já vůbec nevěděla, jak bych mu mohla pomoci.
" Jsem tady, jen lež v klidu."
" Tohle měla být dokonalá noc." Řekl ztěžklým hlasem a potom se zkroutil bolestí. Opřela jsem jeho hlavu o svou nohu a chytla ho za ruce.
" Všechno bude zase v pořádku. Neboj se." Dýchal ztěžka a už ani nedokázal promluvit, ale pořád mi hladil zakrvácenou ruku. Aby to ještě nebylo horší, tak začalo pršet.
Dýchání mu čím dál víc dělalo potíže a já doufala, že sanitka přijede každou chvíli. V jednu chvíli z posledních sil řekl " Miluji tě." A já se rozbrečela ještě víc.
" Taky tě miluju." Políbila jsem ho, a když jsem se odtáhla, naposled se na mě usmál a zavřel oči. To bylo naposled, co jsem viděla jeho zelené oči. Opřela jsem si ho o svou hruď a brečela jsem a brečela.
Ztratila jsem ho přesně rok po tom, kdy jsem ho konečně našla. A on mi zemřel v náruči a se dvěma slovy, které mi do té doby neřekl a já jemu. Nemohla bych bez něho žít, bez něho jsem to nebyla já a tak jsem udělala to jediné, abychom mohli být zase spolu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama