Objetí temnoty - 23. Kapitola

10. února 2012 v 17:23 | Katka |  Má povídka
Tak je tu další kapitola speciálně věnovaná Selené. Doufám, že se bude líbit :)




Paul



Být ve škole v takové chvíli mi připadá fakt úplně šílený a ještě k tomu poslouchat keci třídní učitelky.
Podíval jsem se na Jake vedle mě, který spal na lavici a až teď jsem si všil jeho jizev na krku a jizev na obličeji, které šly sotva vidět. Jeho tvář byla klidná a přitom bylo vidět, že už dlouho nespal.
" Jaku?" Vykřikla učitelka a já se na ni jen znuděně podíval. S Jakem to ani nehnulo a jen řekl " Co je?" Opřel se o židli a vypadal jako po flámu. Vlasy běžně pečlivě rozcuchané dnes byly zplihlé a na pravé straně přeležené. Jake se ani na učitelku nepodíval, jen si rukama rozcuchal vlasy a znovu usínal.
" Co je? Pane Andersone, tady nejste na dovolené, a jestli se chcete vyspat tak vypadněte!" Učitelka se tvářila vítězně, ale když se Jake zvedl, vzal si batoh a odcházel, jen se za ním s údivem dívala.
" Nashledanou." Řekl Jake těsně, než za sebou zabouchl dveře. Já jsem se jen smál a podíval se na Erika, který se tvářil, jako někdo, co nic nevnímá. Díval se z okna a hleděl mezi stromy. Od doby, co Kate odešla, promluvil jen v nejnutnějších chvílích. Jinak byl pořád zavřený v jejím pokoji a nikoho tam nechtěl. Kate chyběla všem, ale všichni vymýšleli, jak by ji mohli zabít. Nikdo nevěřil, že by ji Sophi mohla zachránit a tak se u toho nikdo nepozastavoval.
Gabriel se každou chvíli přemisťoval do toho jejich světa a snažil se zjistit nějaké informace. Poslední byla o jedné služebné, která vyskočila z okna. Prý ji k tomu donutila jedna upírka s červenými vlasy, jenže o ní nikdo nevěděl bližší informace. Podle jednoho zvěda má Kate pokoj v uzavřené části Michaelova sídla, takže na jednu stranu je to výhoda, protože tato část se nehlídá, ale z té druhé strany nikdo si nedokáže představit, jak bychom se do sídla vůbec dostali živí.
V noci se toho událo tolik, že už mě nic ani nepřekvapuje. Mary není ve škole, protože je prý nemocná a přitom nikdy nemocná nebyla a kdyby byla tak by stejně do školy přišla. Táta předkládá nejvíce nápadů, jak by se Kate dala zabít a máma s ním ve všem souhlasí. Erik se žádné debaty nezúčastnil, prý se podřídí jakémukoliv plánu. Jenže si nedokážu představit, jak by mohl Kate zabít. Už jednou ji zachránil ze spárů smrti a to ji ještě ani pořádně neznal a teď, když je jí přímo posedlý, se nemůže jen tak snadno vzdát. Miluje ji a pro záchranu milované osoby je člověk schopen udělat cokoliv.
Zvonek na konec poslední hodiny mě osvobodil od dalších úvah a vracení se zpět k minulé noci. Šel jsem s Erikem ke skříňkám, když nás zastavila Lenka a začala se ptát na Kate. Řekl jsem ji, že Kate je v pořádku jen se jí udělalo špatně tak radši zůstala doma. Mě samotného překvapilo, jak mi to uvěřila a jen tak odešla. Nikdy jsem nebyl dobrý lhář, v tom vynikala Kate, ale mě prokoukl úplně každý.
" Půjdem rovnou k vám, jo?" Zeptal se Erik, ale spíš to konstatoval, ale přesto jsem s ním souhlasil. Jeli jsme domů mým autem a cestou jsme vzali i Jaka, který sotva šel. Před domem jsme se střetli s Gabrielem, Sophi, tátou a mámou. Zaparkovali jsme na příjezdové cestě a ještě chvilku jsme se bavili. Já se rozhovoru nezúčastnil, spíš jsem se koukal do oken, která byla zakryta černými závěsy. Něco je špatně, říkal jsem si a něco mi říkalo, že zatím bude Kate. A měl jsem pravdu, jen jak jsme vešli do domu, zaplavilo nás světlo z mnoha rudých svíček, které byly všude. Na podlaze, nábytku, schodech, ale nejhorší byla ta temná hudba přicházející z klavíru, na kterém hrála Kate, a za ní s úsměvem stál Samuel.



Kate



Věděla jsem, že všichni, na kterých mi ještě před nedávnem záleželo, stojí venku a baví se. Čekala jsem, až uslyším cvaknout zámek u hlavníchdveří, abych je mohla přivítat opřená o klavír se Samuelem po svém boku.
Pohled na všechny, když vešli do obývacího pokoje, mně opravu pobavil. Nikdo z nich nevěřil svým očím. Vypadala jsem trochu jinak, než si mě pamatovali, věděli, že jsem se změnila, ale tohle asi nikdo z nich nečekal. Moje hnědé vlasy a zelené oči zčernaly s odlesky rudé, této změně mého stylu, dopomohla nenávist a prolitá krev nevinných lidí, která mi proudila mými vystouplými a podle mého názoru krásně černými žílami. Žíly mi byly vidět po celém těle, ale nejvíce viditelné byly v obličeji a na hrudi, kde jsem měla srdce, které ještě před pár dny, tlouklo pro lásku, ale teď bije pro nenávist a pomstu všem, kteří mi ublížili v mém minulém a nudném životě. Vše bylo krásně vidět, protože jsem na sobě měla šaty s korzetem. Šaty byly černé, bez ramínek a sahaly mi do čtvrtky stehen. Na nohou jsem měla černé kotníkové boty na podpatku, které se zavazovaly ze zadu na tkaničky a vepředu byly vzorce květin. Opravdu se mi líbily.
Gabriel stál po boku Sophi, která jakmile mě uviděla, měla plné oči slzí, ale ani jedna jí neukanula. Paul a Jake stál po boku Erika, ze kterého jsem bolest a zoufalství cítila už předtím, než jsem ho uviděla. Jeho bolest mi dodávala sílu a hlavně obrovskou radost z toho, že tak trpí, i když mé malé části se to nelíbilo a trpěla s ním, ale tuhle část jsem nebrala na vědomí a snažila se jí co nejvíce potlačit a jak jsem doufala v nejbližší době se jí navždy zbavit. A nakonec se objevil můj nevlastní otec, kterého jsem nenáviděla už před mojí proměnou s mámou po boku.
Ve chvíli, kdy mě máma spatřila, schoulila se mému otčímovi do náručí. Ten jí chvíli pevně držel, ale po chvíli ji pustil a něco jí zašeptal. Potom na mě vrhl nenávistný pohled a řekl. "Tady nemáš co dělat, tohle už není tvůj domov, už mezi nás nepatříš!"
Když jsem se na něj jen pousmála, v jeho očích jsem viděla nervozitu, ale hlavně strach. A tak jsem mu s úsměvem na rtech odpověděla "Do téhle rodiny, jsem nepatřila nikdy, a ty to sám víš nejlépe, že?"
" O čem to mluvíš?" Ozvala se Sophi, která se trochu uklidnila.
"Řekneš to ty nebo já Petere?" Viděla jsem, jak Peter začíná zuřit a tak jsem to řekla já. "Peter není můj otec a nikdy nebyl."
"To není pravda." Řekli Sophi a Paul ve stejnou dobu. Ve chvíli, kdy jsem jim chtěla odpovědět, Peter vykřikl.
" Měl jsem tě zabít hned, jak jsem se dozvěděl, že nejsi moje dcera, a tvého bratra hned po tobě!"
Sophi jen nevěřícně zírala na svého otce neschopná říct ani slovo, a tak jsem se ho ujala já.
"Teď už alespoň vím, proč jsi mě a Paula mlátil do bezvědomí kvůli maličkostem." Cítila jsem, jak se Samuel zachvěl nenávistí a hněvem, protože nic z toho, co mi můj otčím dělal, neměl ani ponětí, tak jsem ho vzala za ruku, aby se uklidnil. "Mně ani Paulovi už nikdy neublížíš!"
"Jsi si tím tak jista?" Usmál se a v tu chvíli se přenesl za Paula a chytl ho pod krkem. Všichni na tu událost jen nevěřícně koukali a báli se zasáhnout.
" Fakt bys tohle Paulovi udělal?"
" Pokud nebudu mít na vybranou, tak ano. Ale ty víš, že bych radši zabil tebe."
" To není žádná novinka. Ale jestli nenecháš Paula na pokoji, tak tě zabiju. To ti slibuju."
" Než se sem vůbec dostaneš, tak tvůj bratr bude dávno mrtvý." Zasmál se a stiskl Paulův krk, ten se sice bránil, ale na toho hajzla prostě neměl. Nechtěla jsem nic dělat, ale v jeden okamžik se Samuel pohnul a ten bastart Paulovi zlomil vaz.
" Neeeee!" Vykřikla jsem, a když Paulovo tělo padalo na zem a já ani nevím, jak jsem to udělala, jsem ani ne během sekundy byla u Petera, vzala ho pod krkem a mrštila s ním proti zdi.
"Tohle byla největší chyba tvého života. Ale je mi líto, že tuhle chvíli neuvidí můj skutečný otec." Šla jsem k němu, když jsem uslyšela ten hlas, který ovládl mou malou část, která byla pořád ve mně.
"Tohle neuděláš! To nejsi ty!" Nemohla jsem uvěřit, že Erik má pořád nade mnou takovou moc. Otočila jsem se na něho a uviděla ty jeho oči, plné smutku a bezmoci. Začínala jsem slábnout a cítila jsem, jak ze mě mizí veškerá zloba. Erik hned poznal, co se děje a pokračoval dál "Tohle bys ty nikdy neudělala. Znám tě a tohohle nejsi schopná Kate. Tohle není moje Kate, kterou miluju." Během těch slov jsem se začala měnit zpět na tu hodnou Kate a chtěla jsem Erikovi říct to samé, ale zařvání Petera, který se ke mně rozeběhl, způsobilo, že jsem opět nad tou hodnou Kate opět vyhrála.
Otočila jsem se a rozeběhla se proti Peterovi. Při střetu jsem ho chytla za ruku a protočila ji. Jeho výkřik pro mě byl jako rajská hudba. Viděla jsem, jak se mu všichni kromě Samuela snaží přijít na pomoc, ale nikdo z nich se nemohl pohnout, protože jim to nedovolovala má moc a tak jim nezbývalo nic jiné, než pozorovat tu podívanou.
Můj pohled se stočil k Peterovi, který se jen kroutil v bolestech, ale to netušil, že to nejlepší ještě přijde. Stačilo se jen málo soustředit a jeho obratle jeden po druhém začaly praskat. Teď, když jsem ho viděla, jak leží bezmocný na zemi, jako pes, jsem si vzpomněla na sebe. Úplně stejně jsem ležela v bolestech na zemi každý den po kopancích do zad a břicha, po fackách a pěstích. Mně mlátil kvůli maličkostem nebo prostě z nenávisti a Paula mlátil jen v tu chvíli, kdy mu to prostě nestačilo, nebo když mě bránil, i když jsem to po něm nikdy nechtěla. Pořád ale bylo lepší, když mlátil mě než Paula, kterého měl o trochu raději.
"Omlouvám se. Za všechno." Vydechl Peter a já jsem se k němu sehnula a podívala jsem se do jeho očí. Nebyla v nich žádná vinna ani lítost, tak jsem mu pouhou myšlenkou otočila oba kotníky o 180 stupňů. Jeho křik jsem nevnímala a jen se koukala do těch jeho očí, ve kterých jsem nenašla nic, než jen nenávist ke mně a k Paulovi, který ležel opodál mrtvý.
" Kdybys to myslel vážně, nechala bych tě být, ale ty mi lžeš Petera a to se nedělá. Tak mi řekni, proč bych tě měla nechat žít."
" Protože miluju tvou matku."
"To je hezké. Opravdu, ale je mi líto. Tvůj čas bohužel vypršel." Po těchto slovech jsem mu rozepnula černou košili a on začal panikařit. Jenže to mi nezabránilo na jeho břicho pouhým nehtem vyřezat


Paul


Hrozně křičel, ale poté jsem do jeho hrudi vrazila ruku, uchopila jeho srdce a to ho konečně zklidnilo. Podívala jsem se do jeho očí, ze kterých mu začaly ztékat slzy a teprve teď byly plné lítosti, jenže bylo už příliš pozdě.
Když mělo přijít finále, cítil bolest na plno. Tak jsem se mu podívala přímo do očí, kde byla vidět neskutečná bolest, ale hlavně bezmoc se jakkoli bránit. Stejná bezmoc jakou měl v očích Paul, když ho bil. A tak jsem mu jen řekla
" Tohle je za všechnu bolest a ponížení, co jsi Paulovi způsobil. A za to, že si ho zabil." Jen, jak jsem to dořekla, jsem mu vyrvala jeho srdce z hrudi a dívala se do jeho umírajících očí.
Po jeho smrti jsem se chvíli na něho dívala a přiznala si, že i přes to všechno jsem ho měla trochu ráda, ale to co nám dělal nemohl vzít zpátky. Zvedla jsem se a přešla ke své matce, která se už mohla hýbat, ale zděšením nemohla udělat ani krok.
Stanula jsem před ní a do její ruky jsem vložila srdce toho, co ji miloval. Nevěřícně se na mě koukala, ale já jsem ji obešla a šla jsem k Paulovi, vedle kterého jsem si klekla. Za mnou jsem slyšela pláč své matky a ostatní nevěděli jak reagovat nebo co dělat.
Paulovi jsem shrnula vlasy z čela a přiložila na něj svou žilnatou a zakrvácenou ruku. Jeho obličej byl neuvěřitelně klidný, jako by jen spal. Neměla jsme sem chodit, je to moje chyba. Ztratila jsem ho.
Ještě, než jsem od něho odešla, ucítila jsem překvapivé pocity přicházející od Jaka, který se díval na Paulovu tvář.
" Sbohem Paule." S těmi to slovy jsem odešla k Samuelovi a mé místo u Paula vystřídal Jake a ten Paulovo tělo vzal do náruče a někam se s ním přenesl. Podívala jsem se na Erika, který mě celou tu dobu pozoroval a v něco doufal. Zadívala jsem se do jeho očí a do jeho mysli jsem promítla náš první a poslední polibek před mou proměnou a všechny pocity, co jsem při nich cítila. Jeho oči se zaplavily slzami a já zmizela.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Selené Selené | Web | 10. února 2012 v 19:37 | Reagovat

božinku toje opět tak nádherný:-( nádhera:-) jsi báječná:- vím, že se opakuju,ale musím to napsat:-)

2 Katka Katka | Web | 10. února 2012 v 19:39 | Reagovat

[1]: Fakt ti moc děkuju :))

3 Selené Selené | Web | 11. února 2012 v 20:02 | Reagovat

sakra sakra to je ale tvrdá droga:D mě tvoje povidka ani nedovoli odejit od pC dokud ji neprectu znova:-) aspon ze tak protoze clovek pozná, že je skvěle napsaná.-)

4 Selené Selené | Web | 11. února 2012 v 20:03 | Reagovat

a mimochodem děkuji moc moc moc  za věnovaní:-)

5 Katka Katka | Web | 11. února 2012 v 22:18 | Reagovat

[4]: Vůbec nemáš za co to já ti moc děkuju :-)

6 klara klara | E-mail | 3. června 2012 v 18:33 | Reagovat

nádhera

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama