Objetí temnoty - 24. Kapitola

19. února 2012 v 23:55 | Katka |  Má povídka
Doufám, že se bude líbit :) A ještě jsem to stihla, jak jsem slíbila :)




Jake

S Paulem v náruči jsem se přenesl do mého starého domu. Nejspíš nebyl dobrý nápad ho přenést do našeho světa, ale jiné místo mě prostě nenapadlo. Paula jsem položil na postel a já se posadil do křesla u okna. Pohled z okna mi připomněl úplně všechno po tom, co jsem zabil svého otce.
Dům stál u jezera a byl jsem tu jen já. Nikdo mě sem nepřicházel navštěvovat, hlavně proto, že nikdo nevěděl, kde vlastně bydlím. Nemám rád společnost a nikdy jsem ji rád neměl a tohle místo bylo ideální pro mě
.V přízemí byla kuchyně, koupelna a obývací pokoj, kde jsem trávil většinu času. V prvním patře byly 3 pokoje a každý měl svou vlastní koupelnu. Ani v jedné posteli jsem nespal, protože od doby, co mě zranil Michael, jsem spal na zemi. A ve sklepě byla menší tělocvična.
Od toho okamžiku, kdy jsem zabil otce, se ke mně všichni začali chovat odtažitě, přátelé se ode mě odvrátili a to dokonce i matka, které jsem zachránil život. Ve světě upírů jsem se stal vyvrhelem. A to jen proto, že jsem chránil vlastní matku. Sice mě neodvinili, ale stejně představa, že byste se měli bavit s někým, kdo zabil vlastního otce bez váhání, je přece absurdní.
Jenže má výbušná povaha tomu moc nepomohla. Nechtěl jsem nic řešit a radši jsem hned ode všeho vypadl. Bylo to jednodušší a konečně jsem si mohl dělat vše, co jsem chtěl. Tady jsem se cítil sám sebou a konečně volný.
Většina lidí mě srovnávala s otcem, ale já bych nikdy ženu neuhodil a to vůbec ne, kdy by čekala mé dítě. Tátovi to bylo jedno, mlátil mámu i v době, kdy čekala mou nejmladší sestru a někdy ji zbil tak moc, že to vypadalo, že o ni přijde. A i po tom všem ho máma milovala a mě nenáviděla.
A ještě, aby to nebylo všechno, mě lidi zavrhly dávno před tím, než jsem tátu zabil a to proto, že jsem se nezajímal o dívky a ani s jednou jsem nechodil. Kdybych se narodil do jiné rodiny, všem by to bylo jedno, ale já jsem se musel narodit do rodiny vojáka, kde se každý člen hlídá a všichni ho hodnotí podle toho, kolik měl dívek. Jenže já neměl ani jednu a tak kvůli pomluvám a různým řečem se mě má rodina zřekla a nechtěla mít semnou nic společného. A to vše se zhoršilo po té vraždě. Asi chápete, proč jsem odešel.
" Neeeeeeeeee." Výkřik proťal ticho a já jsem málem spadl z křesla. Vyběhl jsem k Paulovi a pohled na něj mě přibil na místě. Paul seděl na posteli a byl celý zmatený.
" Paule." Promluvil jsem k němu, ale když se na mě podíval, zděsil jsem se. Z černých očí mu tekla krev a v obličeji měl nenávistný pohled. Chtěl jsem ještě něco říct, ale Paul vyskočil z postele a vrhl se ke mně neuvěřitelnou rychlostí. V jedné sekundě mě přitiskl ke zdi, v druhé sekundě se mu prodloužili špičáky a ve třetí sekundě se mi zakousl do krku. Čekal jsem bolest, ale Paul byl jemný. Jednou rukou jsem ho chytl za hlavu a ještě víc mu přimáčkl hlavu ke krku. Byl hladový, krev, kterou potřeboval, hltal plnými loky. Jeho tělo se přitisklo k mému a jeho teplo mě uklidňovalo.
Paulova žízeň byla snad nekonečná, ale poznal jsem, že s tím bojuje. Jeho žízeň mu nedovolila přestat, ale on přestat chtěl. Zapřel se rukama o zeď a snažil se odstrčit, ale upír se při svém prvním krmení nedokáže ovládat a většinou to upír nedokáže a zabije. Jenže Paul to nevzdával a chtěl přestat a nakonec toho nechal, když jsem ho od sebe odtrhl. Díval se mi do očí a v jeho pohledu bylo tolik lítosti a zmatku, že jsem k němu přistoupil a objal ho.
Paulovo tělo se změnilo. Byl vyšší, svalnatější a vypadal i o trochu starší, jako pravý bojovník.
" Nechtěl jsem ti ublížit Jaku. Hrozně mě to mrzí." Zašeptal Paul do mého ramena.
" Nic se nestalo Paule, nebyla to tvoje vina." Paul mě pustil, ale pořád stál blízko u mě. Byli jsme stejně vysocí, a proto Paulovi nic nebránilo, aby mě políbil. Naše rty se setkaly a ty jeho byly neuvěřitelně hladké a pořád na nich byla cítit má krev. Užíval jsem si to, byla to snad ta nejlepší chvíle v mém životě a já nelitoval, že Paulovi polibek oplácím. Tiskl jsem se k jeho tělu a on mi vjel rukou do vlasů a svůj polibek ještě víc prohloubil. Věděl jsem, že takové chování přináší proměna, ale bylo mi to jedno, chtěl jsem aspoň jednou v životě prožít okamžik, při kterém by mě měl někdo rád a já jeho.
Nakonec jsem to byl já, kdo se odtáhl, ale reakce, kterou jsem čekal, nenastala. Žádné omlouvání ani žádná pěsťovka a nadávky, co jsem to udělal. Nic z toho. Paul jen na mě fascinovaně koukal a já poznal, že do této chvíle si taky nechtěl připustit, že by mohl být gay.
" To, co se stalo by.." Začal jsem, ale Paul to za mě dokončil.
" Bylo to úžasný. Poprvé, co jsem se cítil úplný." Při těchto slovech se mu začaly měnit oči na tu zeleno, kterou jsem tolik miloval. Paul byl od teď jen můj.

Michael

Byl jsem v pracovně a seděl jsem na křesle. Vzpamatovával jsem se ze zařizování Torinova pohřbu a vyřizování každodenních záležitostí. Teď se stanu králem, pokud se tedy něco nestane. Slyšel jsem, co udělala Katerina Peterovi, Samuel mi to do detailů vyprávěl, ale od té doby, co se vrátila, jsem ji neviděl, což bylo před pár hodinami. Už byl večer a v celém sídle bylo úplné ticho.
Zaposlouchal jsem se do toho ticha, a kdyby nebylo prudkého otevření dveří, které následně narazily do knihovny, nejspíš bych usnul. Otevřel jsem oči a to co jsem viděl, mě opravdu šokovalo. Katarina ke mně kráčela sebevědomým krokem po černém koberci a hned jsem poznal, že je bosa. Kdykoliv jsem ji viděl tak neměla žádné boty a kvůli tomu, že pořád chodila na špičkách, tak její kroky sotva šly slyšet. Měla na sobě lehké, rudé šaty. Byly snad jen z jednoho kusu látky, ale proto jsem je také vybral do jejího šatníku. Byly s korzetem, ozdobeným malinkými kamínky. Pod prsy byl široký pás, který přecházel do volné široké sukně. Ta za ní vlála a zdůrazňovala její postavu. Ale pak jsem si uvědomil, že její žíly nejsou vystouplé na žádném místě a to znamenalo, že není podrážděná.
Zastavila se před mým stolem a jako vždy se ani nepoklonila. Nevím proč, ale z jejích očí měl snad každý strach. Možná kvůli té malé červené jiskřičce, která ve mně probouzela neuvěřitelnou touhu se jí zmocnit.
" Nevím proč na mě tak koukáš, ale chtěla jsem ti říct, že Mary zase někoho zabila." Její pohled byl klidný a nešlo z něho nic vyčíst.
"A jako, co já s tím mám asi udělat?"
" Mohla by se zklidnit. Lidi začínají mluvit. Všichni se jí bojí. Stačí jen jeden špatný pohled a hned jsou mrtví."
" Tak se nedá ovládat. Ty se taky nedáš ovládat a vadí to snad někomu? Mě rozhodně ne."
" Tady nejde o to, že jí nikdo nedokáže ovládat, ale o to, že ona sama se nedokáže ovládat."
Katarina přecházela sem a tam a jako vždy nebyl slyšet ani jeden její krok. Svíčky, které osvětlovaly celou místnost, vrhaly lesk do jejích vlasů. Byly dokonalé. Touha, která se mě zmocnila, mě přinutila se přenést za ni a když se otočila, uchopil jsem ji za boky a posadil ji stůl.
" Co to děláš?" Její hlas zněl překvapeně a vůbec nevěděla, co se děje.
Místo odpovědi jsem ji políbil a dost mě překvapilo, když mi polibek začala oplácet a přitiskla se ke mně.

Kate

Polibek nebyl, jako ten od Erika. Tento polibek byl chladný a nebyly v něm žádné city. Na rozdíl od Michaela, Erikovo tělo mě hřálo a dávalo mi pocit bezpečí. Věděla jsem, že nevymažu city, co cítím k Erikovi a tu potřebu být s ním.
Jedinou pomocí byla smrt, která mi nahrazovala Erikovy polibky, dotyky, jeho modré oči a hlavně jeho hlas. Asi se divíte, proč zrovna hlas, ale v těch posledních dnech jsem si uvědomila, že jeho hlas byl něžný, když lhal, změnil se, a když jsme byli sami, tak byl tak mužský a hrozně sexy.
Chyběly mi ty jeho hebké vlasy, které jsem tak milovala. Jeho hladká, jemná kůže a jeho přirozená vůně. A dokonce mi chyběl i jeho úsměv, který jsem snad viděla jen dvakrát, ale vryl se mi do paměti.
V tu noc, co zemřela Míša, jsem chtěla jít za ním a říct mu ty dvě slova, ale nestalo se tak. Místo toho mu ubližuju a jen kvůli tomu, že mě ovládá ta druhá temná část, která mě pomalu a určitě poráží.
Michael mě líbal na krku, zrovna když jsem se opět začala měnit na tu zlou a já věděla, že se, co nejdříve musím dostat z dosahu Michaela, jinak by to pro mě skončilo špatně.
Udělal jsem to nejlehčí a z Michaelova sevření jsem se přenesla do svého starého pokoje.
Pokoj byl ponořený do tmy a jen ho osvětlovaly světla ze zahrady. Podívala jsem se na postel a v ní spal Erik. Přešla jsem k němu a dívala se na něho. Jeho obličej nebyl, jako dřív. Teď měl pod očima černé kruhy a vypadalo to, jako by zestárl. Pohladila jsem ho po vlasech, které byly jako dřív a v ten okamžik se Erik probudil. Kdyby nebylo upíří rychlosti, tak by mě viděl. Ukryla jsem se v rohu za postelí a čekal, než Erik znovu usne. Erik si prohrábl své vlasy a znovu si lehl. Netrvalo dlouho a opět usnul.
Ještě chvilku jsem se na něho dívala, ale pak jsem se přenesla před dveře, které byly pořád zamčené. V domě bylo ticho a zvuky vycházely jen z pokoje Sophi a pláč z ložnice. Nevšímala jsem si toho a radši jsem pomocí vůle odemkla dveře. Uchopila jsem kliku, ale z nějakého důvodu jsem je nechtěla otevřít. Po malé chvilce jsem sebrala odvahu a pomalu jsem je začala otevírat. V ten okamžik se v místnosti rozsvítila světla a to, co jsem viděla, mi zastavilo dech.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Selené Selené | Web | 20. února 2012 v 0:52 | Reagovat

božinku to je zase tak skvelyyyyyyyyyyyyy

2 Katka Katka | Web | 20. února 2012 v 19:23 | Reagovat

[1]: Děkuju :-)

3 Selené Selené | Web | 21. února 2012 v 15:40 | Reagovat

neděkuj mi pořád na to nejsem zvykla:D :D vždy říkám co si myslím:-) a na tvou povidkou se jenom zotpývám:-) bohužel jsem ted na nemocenske takže si ji čtu od začatku abych se doma neunudila:-)

4 Katka Katka | Web | 21. února 2012 v 15:42 | Reagovat

Děkuju ti, protože si jediná, co píše svůj názor na tuhle povídku a za to jsem ti hrozne moc vděčná a jsem ráda, že se ti líbí :-)

5 Anne Anne | 21. února 2012 v 18:24 | Reagovat

Opět úžasný :D nevím jak to děláš, ale tahle povídka je fakt skvělá :D :D a vážně si to stihla :D :D těšim se na další :) :D

6 Katka Katka | Web | 21. února 2012 v 18:47 | Reagovat

[5]: Moc ti děkuju. Taky nevím, jak jsem to ztihla :-D Ale pro vás všechno :-D

7 Selené Selené | Web | 22. února 2012 v 8:43 | Reagovat

tak moc děkuju:-) já prostě to vždycky musím napsat ..:D

8 Selené Selené | Web | 23. února 2012 v 21:02 | Reagovat

nejlepšííííííííí..ještě chvilku ado tech tvých upiru se zamiluju:D :D

9 Katka Katka | Web | 23. února 2012 v 22:11 | Reagovat

[8]: Já už jsem se zamilovala :-D

10 Selené Selené | Web | 24. února 2012 v 11:11 | Reagovat

tak prosim ja bych si nechala aspon toho Michaela ráda napravuju zle kluky:D :D :D vtip:D ještě jsem se chtěla zeptat máš nejaky dny(rozvch) kdy přidavaš kapitoly třeba každy patek nebo sobotu?abych sem nemusela koukat každy den???

11 Katka Katka | Web | 24. února 2012 v 13:42 | Reagovat

[10]: Podle toho kdy mám čas :-)

12 Selené Selené | Web | 24. února 2012 v 14:49 | Reagovat

Tak jo tak já budu vzorna:D a budu tě šmirovat každy den :D :D

13 Katka Katka | Web | 24. února 2012 v 16:00 | Reagovat

[12]: Mě to nevadí :D

14 Selené Selené | Web | 24. února 2012 v 16:03 | Reagovat

to je dobře:-) počkej abys mě pak nehonila s valečkem v ruce a nechtěla mi dat po kebuli:D :D :D tak co na kdy to vidíš 25kapču?

15 Katka Katka | Web | 24. února 2012 v 17:07 | Reagovat

[14]: Tak to opravdu nnetuším, ale pokusím se jí sem dát zase v neděli. Ale nic neslibuju :-) A co říkáte na Paula s Jakem :-)

16 Selené Selené | Web | 25. února 2012 v 3:32 | Reagovat

no to jsem byla prave dost prekvapena,jelikoz se to nikde nezminovalo ze by byly na klučiky:D ale docela dobry rozuzleni:D a jsem zvedava jak to snima dopadne s klucikama:D

17 Selené Selené | Web | 27. února 2012 v 18:08 | Reagovat

teda ja se tady třepu jak ratlik atěším se na tvoji pro mě milovanou povidku a ty nic:-(((( začinám mít docela velky abstakkkkkkkk..pomoooooocccccc

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama