Objetí temnoty - 29. Kapitola

6. května 2012 v 17:29 | Katka |  Má povídka
Doufám, že se vám další kapitola bude líbit. A moc se omlouvám, že to tak dlouho trvalo.




Gabriel


Trvalo dlouho, než jsem se od Sophi nakrmil a to jen kvůli tomu, že mě ovlivnila. Její krev byla omamná. Zahojila mi všechny rány a dodala mi potřebnou sílu. Ale jediné, co jsem z její krve poznal, bylo, že se necítí dobře, něco bylo špatně. Ležela mi v náruči a držela se mě, jako bych se měl rozplynout.
" Děje se něco Sophi?" Zeptal jsem se po dlouhé době ticha. Ani se na mě nepodívala a jen přemýšlela, co mi řekne. Myslel jsem si, že to souvisí s přeměnou, ale to co mi řekla, by mě nikdy nenapadlo.
" To Kate mě zachránila, Gabrieli." Oddychla si a pokračovala " Tím, že mě zabila. Temnota se jí bojí, Gabrieli. A jestli ji nezastavíme, tak nás postupně všechny zabije." Přitiskla se ke mně ještě víc a já své objetí zesílil.
" Zastavíme ji, Sophi. To ti slibuju." Jen jak jsem to dořekl, se na mě otočila a vyhoupla se nade mě.
" Gabrieli, nedokážeme ji zabít, je moc silná." Chtěl jsem něco říct, ale ona mě zastavila polibkem. Její polibek byl vášnivý, jako by potřebovala vědět, že jsem s ní. Polibek jsem jí oplácel a přitiskl si ji k sobě. Začala mi svlékat tílko, a kdyby ta mrcha nezakašlala, mohlo by se stát to, co jsem si několikrát představoval.
Sophi ihned vyskočila a objevila se v tváří v tvář Kate, která vypadala opravdu úžasně. Bledou pleť rámovaly kudrnaté, černé vlasy. Které jí sahaly do pasu. Černé oči zvýrazňovaly vystouplé černé žily. Na sobě měla černé uzké kalhoty a černý rolák. Boty měla černé na podpatku a to jí přidalo na důstojnosti.
" Co tu děláš Kate?" Zeptala se Sophi hlasem plným strachu. Nikdy jsem ji takhle neviděl a jen, co se Kate usmála a odhalila své špičáky, se začala třást. Přešel jsem k ní a chytl ji kolem pasu. To ji trochu uklidnilo, ale nepřestávala se třást.
Kate ihned poznala její strach a tak řekla " Nemusíš se mě bát Sophi. Já jsem jen chtěla vidět, jestli jsi v pořádku. A jak vidím, tak moc nejseš. Musíš omluvit přízraky, jen jak přijde nová duše, tak si chtějí prostě pohrát." Usmála se a pomalým krokem, který bych nepostřehl, kdybych se na ni nedíval, přicházela k Sophi.
Každým krokem, co se přibližovala, tak Sophiin strach rostl. Kate se pořád usmívala a jediným pohledem mě odhodila na protější zeď


Kate


Gabriel přistál na zemi a po jeho nárazu na zdi zůstala prasklina. Chtěla jsem, aby ztratil vědomí, ale štěstí při mně opět nestálo, takže jsem se musela dostat do jeho hlavy a přimět ho, aby zůstal na místě. Bylo zajímavé, že se staral jen o bezpečí Sophi a na svůj život ani nepomyslel.
" Proč si to udělala?" Zeptala se Sophi a její hlas se třásl. Zaskočilo mě, že se tak bála, když v temnotě byla plná síly a odvážnosti.
" Teď nevím, co myslíš Sophi." Řekla jsem, co nejmilejším hlasem.
" Zachránila si mě. Proč?"
" Nemysli si, že jsem to udělala ze sesterské lásky. To by bylo opravdu směšné." Podle její reakce, jsem usoudila, že si to opravdu myslela. " Ale Sophi, mě už na vás nezáleží."
" Tak proč si přišla?" Zeptala se už beze strachu, což mě opět překvapilo, ale hlavně jsem nevěřila, když z jejího těla začalo vystupovat světlo. Mé tělo na to odpovědělo stejně. Temnota kolem mě vířila a Sophi nemohla uvěřit svým očím.
" Přišla jsem ti jen říct. Až se mě budeš pokoušet zabít, tak se snaž, jinak zabiju já tebe a to horším způsobem, než zlomením vazu." Přiblížila jsem se k ní a její světlo přede mnou ustupovalo. " O tomhle mluvím Sophi. Bojíš se." Zašeptala jsem do jejího ucha a věnovala jí pusu na tvář. Pod tím dotekem se otřásla a mě to přimělo k úsměvu. Zadívala jsem se do jejích očí, které teď byly světle modré a zářily.
" Tohle nejsi ty Kate." Řekla a v tu chvíli do pokoje vtrhli Erik, Jake a Paul. Všichni na mě koukali a já nedokázala nic jiného, než se usmát. Poslední dobou jsem nedělala nic jiného, než že jsem se jen usmívala. Opravu mě to už štvalo a to poslední, co jsem chtěla dnes vidět, byl Erikův obličej, který se vůbec nezměnil. Ale bylo vidět, že je unavený a plný nejistoty. Vedle něho stal Paul, člověk, ke kterému jsem necítila nic. Ani nenávist a už vůbec ne lásku. Když jsem ho teď viděla, myslela jsem si, že přede mnou stojí můj vlastní otec. Měl stejnou postavu jako Torin a dokonce i stejně řezaný obličej. Měl mohutná ramena a celé tělo měl pokryté svalama. Hnědé vlasy měl po stranách nakrátko ostříhané a uprostřed měl mistrovsky udělaného pankáče. Byla pravda, že Paul o sebe pečoval a přesto by do něho nikdo neřekl, že je gay. Můj pohled se zastavil u jeho opuchlých rtů, které prozrazovali, že se s Jakem opět vášnivě líbal. Oproti Paulovi byl Jake celý rozcuchaný a jeho košile nebyla zapnutá. Když jsem viděla jeho vypracované tělo, tak jsem se nedivila, že si ho zrovna Paul vybral. Jake byl krásný a ty jeho jizvy mu dodávali na drsnosti a podle mého názoru i na kráse. Ani nevím, jak jsem se k tomu dostala, ale začala jsem uvažovat, jak by vypadal jejich sex. Byl by drsný nebo vášnivý? Udával by tempo Jake nebo Paul? Z myšlenek mě vytrhl náraz do zdi, ke které mě přirazil Paul. Vzpamatovala jsem se hned, ale nezačala jsem se nějakým způsobem bránit a jen jsem hleděla do těch jeho očí, které měl po matce. Ale přesto v jeho pohledu bylo něco z Torina. V tuhle chvíli jsem nemohla Paulovi ublížit. Teď ne.
Držel mě pod krkem a každým mým nádechem zesílil stisk. Mně to nevadilo a tak jsem nahlédla do jeho mysli. Hlavou mu vířily mnoho myšlenek, ale většina se točila kolem Jaka a mě. Jaka chtěl za každou cenu ochránit, a aby to splnil, musel mě zabít. Chápala jsem to moc dobře, ale také jsem věděla, že mě nedokáže zabít, na to by musel mít větší sílu.
" Ahoj bratříčku." Řekla jsem a chytla ho za ruku. " Co kdybys mě pustil a já mohla v klidu odejít?" Jeho výraz se vůbec nezměnil a jen se zvýšila jeho rozzuřenost.
" A co takhle, kdybych tě zabil. Byla bys spokojená?" Usmál se a jeho bělmo začalo rudnout a zorničky se mu rozšířily tak, že nebyla vidět jeho přirozená modrá barva očí. Působil opravdu děsivě a k tomu mu dopomohly prodloužené špičáky. Do rozhovoru se vložila Sophi, kolem níž už nebyla žádná záře.
" Paule nech ji být. Nedokážeš ji zabít." Z jejího vlídného hlasu se mi dělalo špatně a nechápala jsem, jak má bejt mou jedinou záchranou.
" Chceš to vidět?" Jen jak to dořekl, vzal mou hlavu a otočil s ní. Poslední, co jsem slyšela, bylo křupnutí, které jsem tak milovala.



Erik


Kateino tělo padalo bezvládně na zem a já jsem se jen díval. Když dopadla na zem, tělo si temnotu vztáhlo do sebe. Mrtvé oči se dívaly na mě a to mě přimělo se pohnout a pomalými kroky jsem k ní došel. Klekl jsem si k ní a sledoval, jak z jejího obličeje mizí vystouplé žíly, které pak mizely z celého těla. Vlasy se postupně měnily do hnědé barvy, kterou jsem tak miloval, ale co se nezměnilo, byly její oči, které zůstávaly černé, jako noc.
" Co si to udělal Paule?" Vykřikla na něho Sophi a to mě přimělo se otočit. Sophi zuřila a měla prodloužené špičáky a vrčela.
" To co jsem musel. Co ti vadí?" Paul, jako všichni v místnosti, nevěděl, co Sophi vadí a tak na ni mluvil klidně.
" Nepřijde ti divný, že to bylo takhle lehký?"
" Je mrtvá a to je důležitý!" Zvýšil Paul hlas a vypadalo to, že se už neudrží. Jenže to Sophi nejspíš nevadilo a hádala se s ním dál.
" Sklapněte!" Zařvala Paulova matka a upřela zrak na Paula. V jejím pohledu bylo tolik bolesti a smutku. Přešel jsem k ní a podepřel ji, jinak by spadla. Neměla vůbec žádnou sílu.
" Děkuju, Eriku." Opřela se o mě a pohlédla na Kate. Když jsem se na ni podíval, po tvářích jí stékaly slzy a veškerou svou zbývající silou zadržovala vzlyky.
" Co jste to udělali?" Zeptala se a v jejím hlasu byl poznat strach.
" Konečně budeme mít klid, matko." Řekl Paul a usmál se.
" Ne, tímhle jste to ještě víc zhoršili."
" O čem to mluvíš?"
" Kate každou smrtí zesílí. Aby se Kate udržela při životě, příjme další temnotu do sebe a tím i více síly." Chtěla ještě něco říct, ale zastavil ji pohled za Paula. To co jsem viděl, mi zastavilo dech a nemohl jsem uvěřit tomu, co jsem viděl. Kate se plynule zvedala a každou sekundou začínala být strašidelnější, než kdy předtím. Žíly se jí táhly z pod roláku po krku až k obličeji. Pokryly snad každičké místo na jejím těle a vlasy měla opět černé. Ale jako vždy největší strach způsobovaly temné oči, ve kterých měla malou jiskru, kdykoliv se usmála. Když stála vzpřímeně, popadla Paula pod krkem a přitiskla si ho ke svému tělu. Zdálo se, že jejich výškový rozdíl nehraje žádnou roly a teď Kate byla stejně vysoká, jako Paul.
" Paule to nebylo od tebe hezký. Teď mě bolí hlava." Řekla a její hlas zněl temně a dost odporně. Všiml jsem si, že jen, jak promluvila, se Jake otřásl a já věděl, že si myslí totéž. Kate posunula svá ústa k Paulovu uchu a něco mu pošeptala. Jen jak to dořekla, její pohled se upřel na její matku, která sotva stála na nohách a úsměv najednou zmizel. Její obličej vypadal, jako nějakého psychopata.
" Ráda tě vidím, matko." Když na to neodpověděla, Kate se obrátila zpět k Paulovi,který strachy zbledl nebo to bylo něčím jiným.
" Krásně voníš Paule. Co kdybych trochu ochutnala?" Odhalila tesáky a naklonila se k jeho krku. Ale než se stačila zakousnout, zaznělo zavrčení, které přicházelo od Jaka. Kate se usmála, jako by to čekala a podívala se na něho.
" Snad ti to nevadí, Jaku."
" Jo vadí. A to hodně." Jaka jsem takhle neznal a nikdy jsem ho takhle neviděl. Tesáky měl prodloužené, a jak zatínal zuby, tak si jimi prokousával dolní ret. Postoj zaujal, jako by měl každou chvílí bojovat a nepřestával vrčet. Oči měl podlité krví, a jak zatínal pěsti, po rukách mu vystoupli žíly a všechny svaly měl napnuté.
"Jak bys zareagoval. Kdybych udělala tohle?" A najednou se ozvala křupnutí a Paulovi se podlomila kolena a klekl si. V ten moment Kate byla opět malá. Jenže pořád držela Paula pod krkem a tiskla ho k sobě. Bolest, kterou Paul cítil, způsobila, že zaťal všechny svaly a snažil se nevykřiknout. Byl rudý a na krku mu vystouply šlachy a žíly. Obličej mě zkřivený bolestí a mě ho bylo líto.
Všem bylo jasný, že jestli nezakročí, brzo ho Kate zabije. Ale nikdo se neopovažoval ani pohnout, dokonce ani Jake, který se veškerou svou silou přemáhal.
" Udělej něco Jaku nebo udělám něco horšího, než mu jen zlomit nohy. Musíš uznat, že by to dokázal každej."
" Nech ho být prosím." Kate se naklonila k Paulovi, který se jen upřeně díval na Jaka. Všichni sledovali, jak Kate přemýšlí a na temnotu, která z ní začala vystupovat. Bylo opravdu zajímavé vidět ji, že opravdu uvažuje o tom, že Paula nechá naživu a to jen proto, že ji o to Jake poprosil.
" Paule, Paule. Pořád seš můj bratr, takže tě nezabiju." Řekla znechuceně a pustila ho. Všichni si oddechli, ale Paul nemohl držet hubu.
" Už nejsem tvůj bratr, Kate." Řekl bez žádných emocí a jen se na ni otočil.
" To však všechno mění." Řekla s radostí, chytla ho pod krkem a podřízla ho, jako nějaké zvíře. Nikdo nevěděl, jak se jí v ruce vzal nůž, ale když Paulovo tělo spadlo na zem, Kate zmizela.
Jako první k Paulovi přiběhl Jake, který se ihned snažil zastavit krvácení. Jenže rána byla hluboká a zasáhla tepny.
" Ustup Jaku." Řekl Gabriel, ale Jake ho ignoroval. Tak ho odstrčil a zaujal jeho místo. Gabriel položil ruku na ránu a zpod jeho ruky začalo vyzařovat modré světlo. Jenže Gabrielova moc měla jen jediný háček a to, že zranění, které uzdravil, se jen přesunulo na něho a bylo na něm, jestli to zvládne nebo ne.
Sledoval jsem, jak se na jeho krku začíná vytvářet řezná rána, a když byl Paul uzdraven, spadl na zem. Sophi mu podepřela hlavu a jediné, co jí zbývalo, bylo sledovat, jestli se začne hojit. Gabriel se na ni usmíval a ona mu úsměv oplatila, ale oči měla plné slz.
" Nesmíš mě opustit. Prosím tě." Její hlas byl plný smutku, ale Gabriel jí neodpověděl a jen ji chytl za ruku a přitiskl si ji k srdci. Ústy vytvořil jediné slovo Nikdy. Po tomhle zavřel oči a jeho ruka, kterou před tím držel tu Sophiinu, spadla na zem.
" Gabrieli. Gabrieli." Začala křičet Sophi a třást s jeho mohutnými rameny. " Nemůžeš mě tady nechat. Teď ne. Prosím tě, probuď se. No tak Gabrieli. Dělej!" Sophi brečela a svůj obličej přitiskla k jeho.
Nemohl jsem uvěřit, že tohle Gabriel nezvládne. Uzdravil i vážnější zranění a nikdy se takhle nevzdal. Ale když se několik minut nic nedělo a Sophi pořád plakala, začal jsem pochybovat, že se Gabriel uzdraví. Uprostřed hrudi jsem měl díru. Jako kdyby vám někdo vyrval srdce a nic po něm nezbylo. Bylo to totéž, jako, když jsem ztratil Kate. Tak velká bezmoc, že byste se radši zabili, než sledovat utrpení ostatních.
Sophi stále brečela, ale najednou se Gabriel pohnul. Ihned vzhlédla a sledovala, jak se postupně rána hojí.


Sophie


Sledovala jsem, jak se Gabriel začíná hojit a vidět to bylo něco úžasného. Nejdříve se zahojily přeříznuté tepny a žíly a poté se začala zacelovat celá rána. Svaly se začaly spojovat a kůže hned přirůstala. Kdyby kolem rány nebyla krev, nikdo by nepoznal, že byl někdy zraněn.
Zatřásla jsem s jeho mohutnými rameny a on se hned vymrštil. Dýchal rychle a chvilku trvalo, než se vzpamatoval. Pak se na mě otočila a objal mě. Já jsem se k němu přitiskla a znovu začala brečet, ale teď z radosti.
" Jsem v pohodě. Jsem v pohodě." Říkal mi do ucha a já ho ještě větší silou objala. Jenže pak jsem ho odstrčila a rychle se postavila.
" Tohle všechno je jen tvoje vina Paule. Co si o sobě myslíš? Mohla nás všechny zabít!" Křičela jsem na Paula a on se podíval za moje rameno.
" Sophi, Paul za to nemůže. Domluvili jsme se tak." Otočila jsem se na Gabriela a podívala se do jeho očí.
" Cože?"
" Domluvili jsme se tak, ale nepředpokládali jsme, že takhle Kate zareaguje. Mysleli jsme si, že prostě odejde a ne, že Paula zabije, jako nějaké zvíře."
" Takže Paul hraje, že Kate nenávidí?"
" Jak bych ji mohl nenávidět? Je to má sestra, která mi zachránila život a vždy při mně stála. Miluju ji Sophi." Řekl Paul a opřel se o Jaka, který ho podepíral.
" Tys o tom věděl, Eriku?" Erik pořád stál u mé matky, která vypadala líp a v jejích očích bylo vidět to samé jako v těch Paulových. Oba ji milovali i po tom všem, co udělala.
" Jo věděl. A jak se zdá, tak tomu Kate uvěřila." Přešel k Paulovi a založil si ruce na prsa.
" A co teď teda bude?"
" Kate je silnější, takže.."
" Dám ti svou krev, Sophi. A budeš o dost silnější, než si teď." Všichni se podívali ke dveřím, ve kterých stála Aimee a bylo vidět, že svá slova myslí vážně.
" Jak ti můžeme věřit?"
" Nemůžete, ale je to vaše jediná možnost. Uvažuj, co by se ti mohlo stát z pouhé krve? A můžete se napít všichni. Poté budete mít větší šanci Katerinu porazit a s ní i Michaela."
Pohlédla jsem na všechny a jen jsem řekla " Tak dobře."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Selené Selené | Web | 6. května 2012 v 17:50 | Reagovat

ach krásná kapitolka jen doufám, že kate zachranííí achjo:-( to jsou ted tak smutné kapitolky:-(((( nádherááá

2 Katka Katka | Web | 6. května 2012 v 18:00 | Reagovat

[1]: Děkuju :)

3 mimi mimi | 7. května 2012 v 20:23 | Reagovat

moc hezky :)

4 Anne Anne | 8. května 2012 v 13:27 | Reagovat

Opět dokonalá kapitolka :) jen tak dál :)

5 Evík Šťovík Evík Šťovík | 11. května 2012 v 17:33 | Reagovat

Ty máš na tohle tak kjásnej talent:-))

6 klara klara | E-mail | 3. června 2012 v 19:57 | Reagovat

máš skvělou představivost

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama