Objetí temnoty - 34. Kapitola

24. června 2012 v 22:29 | Katka |  Má povídka
Doufám, že se bude líbit :)



Jake


Byl jsem s Paulem v kuchyni a připravovali jsme jídlo. Teda já připravoval jídlo. Paul seděl u pultu na židli a koukal do prázdna. Připadalo mi, že to vůbec není on. V očích byl úplně jiný. Nebylo v nich vůbec nic. Jen prázdno, jako by byly mrtvé. Paul měl vždycky v očích jiskru a dalo se z nich vyčíst jaký Paul doopravdy je, ale teď to byl úplně někdo jiný.
" Chceš něco k jídlu?" Zeptal jsem se a otočil se k němu. Vůbec mě nevnímal, jako by tu vůbec nebyl. " Paule!" Zvýšil jsem hlas a to ho konečně přimělo se na mě podívat. Jeho výraz byl mrtvý, a když promluvil, tak to nebyl jeho hlas. Byl příliš hluboký a lhostejný.
" Ne, nemám hlad." Řekl a znovu se ode mě odvrátil.
" Co je s tebou?"
" Nic mi není a nestarej se o mě laskavě."
" Jak si přeješ." Bylo zvláštní, že mě jeho slova ranila, ale snažil jsem se to moc na sobě nedat poznat.
Příprava kuřete mě nikdy nebavila, ale v tuhle chvíli mě uklidňovala. Ani nevím, jak dlouho mi to trvalo, a když jsem kuře v pekáči vložil do trouby, začal jsem loupat brambory.
Paul byl pořád v místnosti a jeho emocionální graf byl na dně. Ani jedna emoce z něho nešla poznat. Vždy, když jsem Paulovi sledoval jeho emoce, pořád se měnily, nezůstaly stejné a nikdy nebyl ani ze čtvrtiny klidný, jako teď. Nedávalo to smysl. Nic z toho, co se s Paulem dělo.
Loupání brambor mě vůbec neuklidňovalo a ani k tomu nepomáhalo, že jsem se skoro každých pět minut napojoval na Paulovy emoce, které se vůbec neměnily.
" Jakeu, pomoz mi." Jak to Paul řekl, hned jsem se na něho otočil. V očích měl tu jiskru jako vždy. Přiblížil jsem se k němu a jen, jak jsem k němu došel, se opět změnil. Oči potemněly a jeho výraz byl, jako nějakého vraha.
" Co ti zas vadí?"
" A co je tobě!?" Řekl jsem rozčíleným hlasem a znovu jsem se začal věnovat bramborám. Hned jak jsem je dal vařit, odešel jsem z kuchyně. Paul mi byl v patách, a abych měl od něho pokoj, přenesl jsem se do Našeho světa.
Už dlouhou dobu jsem neviděl sourozence, ale doma jsem je nenašel. Měli sbalené věci a i některé hračky tu chyběly, ale nejvíc mě zaskočilo, že tu zůstalo Repromisovo kolečkové křeslo. Bez něho přece nemohl nic dělat. Prošel jsem všechny pokoje, ale v pokoji Eleanor byla krev. Začala jsem panikařit, ale věděl jsem, že krve je málo, takže se nemuselo stát nic vážného, jenže celý dům páchl krví.
" Nikomu se nic nestalo." Otočil jsem se po hlasu a konečně jsem se s ní střetl tváří v tvář.
" Kate…" Při jejím pohledu jsem dokázal říct jen tohle jedno slovo. Byla děsivější, než jsem si myslel. Ale na druhou stranu, jsem jí nějakým způsobem věřil. Asi kvůli Paulovi, který o ní nemluvil, jako o největším zlu na světě.
" Nechápu, proč tu jsi. Kdyby tě tu někdo viděl a nahlásil to, Michael by tě zabil." Řekla klidným hlasem a jen se ke mně přiblížila. Jako vždy byla oproti mně malá a musela zaklonit hlavu, aby se mi dívala do očí.
" A co uděláš ty?" Zeptal jsem se s nadějí v hlase.
" Nic. Ale vidím, že něco není v pořádku. S Paulem." Neodpověděl jsem jí, ale mé mlčení odpovědělo na všechno. " Tak co se stalo?" Zeptala se a odvrátila se ode mě. Chodila přede mnou sem a tam a bylo poznat, že se o Paula bojí.
" Paul se změnil. Není to on od té doby, co se vrátil z …"
" Temnoty." Dořekla za mě a pokračovala dál. " Vím to. A před chvílí jsem ho sledovala."
" Tak mu nějak pomoz!"
" Už mu nepomůžu, Jakeu. Nejsem jeho chůva."
" Ale jsi jeho sestra!" Zakřičel jsem, ale to jí vůbec nezaskočila. Pořád byla klidná a to mně fakt štvalo.
" Najednou jsem jeho sestra. Tentokrát se z toho bude muset dostat sám."
" Co když to nedokáže?"
" Jeho problém. Zachránila jsem ho už několikrát. Sophi je taky jeho sestra, tak ať mu pomůže sama, když ho dokázala už jednou zabít."
" Kate…" Řekl jsem zoufale a doufal, že Paulovi přece pomůže. Byl jsem ochoten udělat cokoliv, jen aby mu pomohla.
" Nepomůžu mu, Jakeu. A tví sourozenci jsou u Paní." A na to zmizela.



Kate


Co se to s Paulem stalo?" Hlavou se mi vířily otázky a všechny se týkaly jen Paula. Myslela jsem si, že bude všechno v pohodě, po tom, co jsem našla v knihovně a vypila asi tři pytlíky krve. Jenže jako vždy se štěstí ode mě odvrátilo. Aspoň, že jsem zvyklá, řekla jsem si.
Z myšlenek mě vytrhla opět chuť na krev. Pila jsem pořád a přesto jsem měla hlad. Potřeba upíří krve byla nesnesitelná. Cítila jsem se šíleně a vypadalo to, jako bych měla apsťák. Klepala jsem se a nemyslela na nic jiného. Jedla jsem asi před půl hodinou, tak je jasný, že mám hlad.
" Michael chce s tebou mluvit." Samuelův hlas za dveřmi mě zachránil před myšlením na krev. Otevřela jsem dveře a jen se na Samuela podívala. " Vypadáš hrozně." Řekl a zkoumal mě pohledem.
" Hmm, asi jo no." Řekla jsem znuděně a čekala, až mi půjde z cesty.
" Potřebuješ upíří krev. A podle toho, jak vypadáš, ta ji potřebuješ hned."
" Vydržím to. Můžeme už jít?" Jen jak jsem udělala jeden krok, podlomila se mi kolena. Kdyby mě Samuel nechytl, spadla bych. Překvapilo mě, když mě vzal do náruče a odnesl mě do postele.
Cítila jsem se hrozně, jako by mi do těla proudil elektrický proud. Třásla jsem se a každých pět minut jsem měla křeče v nohou. Nejhorší však byla bolest hlavy. Nemohla jsem se hýbat a při každém nadechnutí se mi sevřel hrudník. Cítila jsem se jako ve svěráku.
Samuel v pokoji nebyl a bylo hrozné slyšet to ticho. Bolest, která mi vystřelila do žeber, byla ohromující. Otočila jsem se na bok a na polštář vyplivla krev. Břicho mě neuvěřitelně bolelo, a bylo to horší než slepák. Bože, co bych dala za to, abych znovu měla slepák místo tohohle toho.
" Katerina." Michaelův hlas zněl starostlivě a postel pod váhou jeho těla zapraskala. " Kate."
" Nech mě." Můj hlas nezněl nějak přesvědčivě a výkřik, který jsem vydala, taky nijak nenaznačoval, že jsem v pořádku. Břicho se mi svíralo bolestí a myslela jsem si, že každou vteřinou vybouchne.
Michaelova paže mě nějakým způsobem otočila na druhý bok, a když si mě k sobě Michael přitiskl, prostě se mi ulevilo.
" Musíš se napít, Kate." Řekl a já ucítila krev. Moje smysly se hned začaly soustředit na vůni krve a způsobily, že jsem v sobě sebrala poslední síly a jen jsem se víc přitiskla k Michaelovýmu tělu, které neuvěřitelně hřálo.
" Kate, prosím tě. Napij se." Jeho hlas byl zoufalý a jeho stisk na mých zádech zesílil. Myslela jsem si, že mě nechá napokoji, ale on mě vší silo vytáhl ke svému krku a vůně krve, která z něho vytékala, byla omamná. Michael věděl, že vůni krve se nedá odolat, tak jsem nejdřív slízla kapku krve stékající po hrdle a poté jsem se jen k řezné rance přisála. Nechtěla jsem se zakousnout, ale stačilo pár kapek a mé smysly začaly šílet. Ovládly mě a já jsem se nedokázala ovládat. Špičáky projely kůží a spustily větší proud krve. Hltala jsem ji a spokojivé Michaelovy vzdechy mi zabránily přestat pít.
Krev mi proudila tělem a dodávala mi sílu. Všechna bolest ustoupila a zůstala jen rozkoš. Byla jsem, jako feťák, který dostal svou dávku. Pořád jsem měla hlad, ale cítila jsem, že kdybych pila dál, Michael by zemřel. Olízla jsem rány a schoulila se do Michaelovy náruče. Michael byl v pořádku, a když se ke mně přitiskl, prostě jsem usnula.



Paul


Byl jsem ve svém pokoji a vůbec jsem nevěděl, kde jsem se tu vzal. Nepamatoval jsem si, že bych se vrátil z temnoty a nevěděl jsem, jestli je Sophi v pořádku.
Cítil jsem se divně. V ústech jsem cítil pachuť krve a na sto procent jsem věděl. Že to není Jakeova krev.
" Konečně jsi vzhůru." Slyšet Jakeů hlas bylo skvělý. Otočil jsem se a usmál se na něho. Byl zaskočený, jako by mě nikdy neviděl se usmívat.
" Rád tě vidím." Řekl jsem a přistoupil k němu. Stáli jsme od sebe jen pár centimetrů, ale pro mě to bylo, jako by mezi námi byla propast. Ale po chvíli ticha a Jakeovýmu soustředění, ten pocit zmizel, když se ke mně přitiskl. Jeho polibek byl hluboký a jen okamžik mi trvalo, než jsem se vzpamatoval. Polibek jsem mu oplácel a nevím, co se ve mně změnilo, ale přitiskl jsem Jakea ke zdi a začal mu rozepínat košili. Teda spíše jsem mu košili roztrhl. Jakeovi to nevadilo a jen polibek ještě víc prohloubil. Během chvíle na zemi ležely naše košile a já začal Jakeovi rozepínat pásek a při tom jsme se nepřestávali líbat. Cítil jsem se skvěle a nic podobného jsem s nikým jiným necítil. Tělo mi hořelo a toužilo po Jakeovi a podle reakce jeho těla to bylo i naopak.
Když jsem mu rozepnul kalhoty, zakousl se mi do krku a já se jen usmál. Jake byl opravdu zručný. Rozepínal mi kalhoty během pití a ani jednou nezaváhal. Jeho kalhoty už byly na zemi a jeho pevná erekce mě tlačila do břicha. Byl to opravdu skvělý pocit. Ani nevím, jak jsme se dostali k posteli a ani nad tím nebudu přemýšlet. Než mě Jake povalil na postel ani jsem si nevšiml, že už nemám kalhoty a ani trenýrky a on na tom byl úplně stejně.
Nevnímal jsem nic jiného, kromě Jakeova těla na mém. Jeho tělo bylo pevné a dokonale pasovalo k tomu mému. Na každém místě, co se mě dotkl, mi hořela pokožka a já po něm toužil každým okamžikem víc. Byl jsem nedočkavý a nedokázal jsem reálně uvažovat. Byl jsem tu jen já a on. Přetočil jsem Jakea na záda a převzal iniciativu. Líbal jsem mu krk a postupoval stále níž, až jsem došel k jeho ztopořenému penisu. Stačila chvíle a Jake začal přerývavě dýchat. Jeho tělo se otřásalo a on vyvrcholil. Usmál jsem se a znovu ho začal líbat. Polibek mi hned oplácel a tiskl se ke mně. Byl zadýchaný, ale to mu vůbec nevadilo.
Všechno co se stalo, bylo stokrát lepší, než jsem si to kdy představoval. Tempo udával Jake a já jsem se jen přizpůsoboval. Užíval jsem si každého nepatrného dotyku a snažil jsem se všechno zapamatovat do sebemenšího detailu.
Naše těla se leskla potem a ani po několikátém vyvrcholení, jsme ani jeden nechtěli přestat. Navzájem jsme ze sebe pili, někdy jsme vedle sebe jen tak leželi, někdy jsme se zas líbali, ale většinou jsme měli ten nejlepší sex v našich životech.
Po několika hodinách jsme vyčerpaně leželi vedle sebe a takhle společně usnuli. Tyto hodiny byly nejlepší v mém životě, pomyslel jsem si a usnul v Jakeově náruči.


Kate


Probudila jsem se v Michaelovi náruči a musela jsem si přiznat, že mi chybí objetí. Ale byla bych šťastnější, kdyby místo Michaela byl Erik. Jenže toho se už nikdy nedočkám.
Michael byl vyčerpaný a ani se mu nebylo čemu divit. Pokusila jsem se dostat z Michaelovy náruče, ale jen jak jsem se pohnula, jeho stisk zesílil. Nevadilo mi to, ale dnes je pohřeb mého otce a já jsem se chtěla ujistit, že je všechno tak jak má být.
" Nedělej si starosti. Všechno je zařízené." Řekl unaveně Michaela a vůbec se nepohnul. Neměl vůbec žádnou sílu, a jestli se sám nenakrmí, na ten pohřeb v tomhle stavu ani nedojde.
" Musíš se nakrmit." Natáhla jsem k jeho ústům zápěstí. Michael ani chvíli nezaváhal, uchopil mě za zápěstí a zakousl se. Bylo mu jedno, jestli mě to bolí, ale dlužila jsem mu to. Jenže Michael se vyžíval v bolesti. Několikrát se zakousl do zápěstí a nejvíc mě naštvalo, že se u toho usmíval.
V momentě, kdy se odtáhl, jsem se přenesla do koupelny. Zavřela jsem mohutné dveře a byla jsem ráda, že tu byly připravené věci na pohřeb. Byly to černé dlouhé šaty na ramínka a s rozparkem. Byly jednoduché, ale byly dokonalé. Výstřih ozdobený bílými kamínky odhaloval celá záda a i kousek boků. Pod prsy byly trochu utažené a pak byly volné.
Když jsem si je oblékla, nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Poprvé ve svém životě jsem se cítila krásná. Dokonale obepínaly mou postavu a zvýrazňovaly má prsa. Jen celkový dojem kazily vystouplé žíly. Využila jsem nabité síly a vůli se mi podařilo, že zmizely.
Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a poprvé jsem si všimla, že je mám o hodně delší. Sahaly mi do pasu, a to i když jsem je měla kudrnaté. Přehodila jsem je přes levé rameno a podívala jsem se na boty. Jako vždy byly na vysokém podpatku a byly páskové. Měly také černou barvu a překvapilo mě, že Michael vždy věděl mou velikost.
Nakonec jsem si vzala stříbrné náušnice ve tvaru srdce a k tomu řetízek také se srdcem.
Naposled jsem se podívala do zrcadla, urovnala si šaty a vyšla z koupelny. Byla jsem ráda, že Michael v pokoji není. Hned jsem z pokoje odešla a vydala se do přijímací síně. Po schodech jsem kráčela pomalu a modlila se, abych nespadla. Konečně jsem stála v síni a jen jak jsem vzhlédla, uviděla jsem Michaela na trůně.
V jeho tváři byl smutek a já si byla jistá, že Torin pro něho byl otec, a že ho Michael miloval. Pomalu jsem k němu přicházela a poprvé bylo slyšet klapání mých podpatků.
" Dnes nejdeš jako duch?" Zeptal se s úsměvem ve tváři a vzhlédl ke mně. Chtěla jsem mu odpovědět, ale překvapil mě jeho výraz, když mě uviděl. Jeho úsměv se ještě víc rozšířil a šokovalo mě, když se zvedl z trůnu. " Jsi krásná." Řekl se zatajeným dechem a já jsem se musela usmát.
" Děkuju." Přešel ke mně a podal mi ruku.
" Můžeme jít?"
" Ano." Nevložila jsem svou ruku do té jeho. A prostě jsem se od něho odvrátila a šla k obrovským dveřím. Michael mě dohnal a otevřel mi dveře.
Když jsem z nich vystoupila, nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Tolik lidí jsem nikdy pohromadě neviděla. Všichni byli seřazeni do jedné řady, která vedla od sídla až pod kopec. Tvořili černý proud valící se z kopce. Byl to neuvěřitelný pohled. A každých pět metrů byly kolem nich postaveny černé prapory.
" Tohle jsou všichni dospělí upíři." Řekl Michael znuděně.
" Takže tohle nejsou všichni upíři?" Zeptala jsem se a pořád jsem se nevěřícně dívala na ty lidi.
" Ne to nejsou. Tohle je tak půlka." Už jsem nestihla odpovědět, protože pohled všech lidí se stočil k nám. Uctivě se uklonili a zvedli se hned, jak se Michael přenesl do čela průvodu. Já zůstala na konci a sledovala, jak se všichni dali do pohybu. Během cesty hrála jemná hudba na klavír. Šla jsem pomalu a soustředila se na hudbu, jenže pak jsem je ucítila.
Byly tu všichni, dokonce i má matka. Snažila jsem na sobě nic nedat znát a jen jsem sklopila hlavu a koukala do země. Průvod postupoval pomalu a už mě docela bolely nohy. A to horší teprve přišlo. Když jsme sešli kopec, museli jsme vyjít další, na kterém se tyčila bílá budova.
Šaty a vlasy mi vlály ve větru a bylo mi to příjemné. Konečně jsem se mohla zhluboka nadechnout čerstvého vzduchu.
Konečně jsme došly k budově, která byla velmi malá a teprve, když se všichni rozmístili před ní, došlo mi, že je to hrobka. Byla celá s bílého mramoru a byla velmi vysoká a na vrcholku vlál černý prapor.
" Jsem velmi rád, že jste přišli v tento smutný den." Začal Michael a pokračoval dál, jenže já ho vůbec nevnímala. Měla jsem divný pocit, že se něco stane a to se mi vůbec nelíbilo.
Když Michael skončil svou řeč, všichni začali zpívat. Bylo to úžasný. Jen jsem poslouchala a sledovala všechny upíry, kteří dávali poctu svému mrtvému králi. Po tvářích mi začaly stékat horké slzy a skoro jsem přes ně neviděla. Všechny emoce, co jsem se snažila pohřbít, vyplynuly navenek. Už jsem byla téměř před zhroucením a zhroutila bych se, kdyby se před mýma očima neobjevil malý Repromis. Brečel a byl hrozně vyděšený. Najednou všechny emoce šly stranou a byl tu jen malý Repromis.
Michael stál za ním a něco mluvil, ale já jsem se na něho vůbec nedokázala soustředit. Repromis se s pláčem rozhlížel, a když se pohledem zastavil na mě, na tváři se mu objevil úsměv. Hlavně se ke mně nesmí rozeběhnout, říkala jsem si. Ale to zkurvený štěstí opět nebylo na mé straně. Repromis se ke mně rozeběhl a Michael to hned poznal.
" Katerina." Křičel Repromis, ale nikdy to ke mně nemohl stihnout, byl teprve v půlce cesty.
" Repromisi stůj." Křikla jsem na něho a pak se to stalo velmi rychle. Vůbec nic si z toho nepamatuju.
Repromiske ke mně utíkal a Michael soustředil svou sílu do jedné magické koule, kterou chtěl vrhnout na Repromise. Musela jsem něco udělat a tak jsem udělala to jediné, co jsem v té chvíli mohla udělat. Vypnula jsem všechny své emoce a přenesla jsem se před Repromise zrovna ve chvíli, kdy Michael vrhnul magickou kouli ničitelné síly.
Koule mě zasáhla přímo do srdce a byla to tak hrozná bolest, kterou jsem nikdy nezažila. Cítila jsem jak se mi srdce tříští a jak mé smysly přestávají fungovat.
Padala jsem na zem a řekla si: Tak tohle je můj konec. Konečně.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Seléna Seléna | 25. června 2012 v 17:22 | Reagovat

Bože Kate je hodná že chránila bratra Erica aspol:-) a nechala si si nadndat tu kouli..Doufat, že to ti parchanti z druhé strany co si řikají na dobé straně uvědomí..kolikrát jim zachranila zadek:D

2 klara klara | E-mail | 25. června 2012 v 17:47 | Reagovat

přesně, je to super :)

3 mimi mimi | 25. června 2012 v 19:03 | Reagovat

moc hezky

4 Katka Katka | Web | 26. června 2012 v 14:28 | Reagovat

Moc vám děkuju :) A myslíte si, že Kate zemřela napořád nebo se z toho zase dostane?

5 mimi mimi | 26. června 2012 v 23:15 | Reagovat

dostane se z toho :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama